Rozvíjení našeho Krišna vědomí

Kadamba Kánana Svámí, 4. ledna 2013, Ladysmith, Jižní Afrika

  

A tak kousek po kousku, pomocí naslouchání a zpívání se mění i naše vzpomínání. Je řečeno sravanam, kírtanam, smaranam – naslouchání, zpívání a vzpomínání. Tyto tři přicházejí společně. Na počátku zpíváme, ale není to příliš hluboké a my si myslíme, „Ok, jak dlouho to ještě bude pokračovat? Doufám, že to nebude moc dlouho.“ Takto na počátku zpíváme bez přílišné chuti a i deset minut je dost. Ale později, po nějakém čase získáme více chuti. Nasloucháme více o Krišnovi a postupně se mění naše meditace. 

Nyní, po tolika letech od toho dne, kdy jsem zpíval mantru s tím hudebníkem, když řeknete Krišna, je to odlišné, než to bylo tehdy. Protože nyní už jsem slyšel o Krišnovi mnoho. A tak nyní, když vyslovíte Krišna, mohu okamžitě pomyslet na moho Krišnových zábav, vlastností Krišny, službu kterou jsem pro Krišnu udělal, nebo kterou mi bylo pro Krišnu a oddané dovoleno udělat. Jakmile vyslovíte Krišna, vidím Krišnu a jeho oddané a myslím na všechny ty oddané.

Vzpomínám si, že v roce 1984 bylo v jeho samádhi ve Vrindávanu instalováno božstvo Šríly Prabhupády. Byl nachystán velký abhišek a někdo zhotovil stůl pro božstvo. Božstvo bylo hodně těžké – božstvo ve Vrindávanu je velké a zhotovené z kovu. A tak vyrobili pevný stůl s nějakými podpěrami na nohou, aby ho zpevnili, což dává smysl z pohledu konstrukce. Jen bylo přehlédnuto, že pod stolem má být barel. Změřili výšku barelu a výšku stolu, ale zapomněli na ty podpěry u stolu. Takže nebyla šance jak dostat ten barel pod stůl bez jeho zvednutí, přesunutí pod něj a pak by ho opět nebylo možné dostat znovu ven. Takže tam byl opravdový problém… Co dělat?

Bylo to v poslední minutě, všichni VIP už byli připraveni začít s abhiškem. A tak jsem řekl, „Není problém, dobrovolně se hlásím.“  Řekl jsem, že půjdu dolů pod stůl s nějakými kbelíky, a budu mít k tomu team a společně to takhle zvládneme. No víte, bylo to opatření pro případ nouze a tak to nezíská překrásnou cenu, ale zvládne to nastalou situaci. A tak jsem řekl, „Dobře, jdeme do toho.“ A tak jsme to udělali. Vzpomínám si na ten abhišek velice dobře. Vzpomínám si, jak přišlo mléko. Některé šlo do kbelíku, ale dost na mě. Vzpomínám si, když přišel med; byl jsem zakryt medem – myslím úplně od hlavy až k patě. Dostal jsem úplný abhišek! Prabhupáda ho dostal první a pak já. Takže jaká milost! Mezitím jsem byl také ode všech starších oddaných nakopnut. Brahmananda dokonce stál na mé ruce. Víte Brahmananda vážil 300 kilo, nebo nějak tak. Mimořádné! Vše si to pamatuju.

Takže nyní smaranam, vzpomínání ve vztahu ke Krišnovi se v Krišna vědomí tak moc změnilo. A takto to je. Automaticky, pomocí naslouchání, zpívání a sloužení se bude naše Krišna vědomí vyvíjet a růst. Nemusíme se do toho nutit. Jak se jen já kdy stanu Krišna si vědomým? Je to tak těžké! Jak jen já vůbec kdy… Roste to, automaticky to roste. A to je pěkné, protože na tom není žádné ztráty. A proto jsem v roce 2012 řekl, že to byl dobrý rok, 2013 bude lepší. A nemohu se už dočkat roku 2014!

Původní článek v angličtině zde.