Otázka: Zmiňoval jste incident se střelbou. Jsem zvědavý, jak vás tato konkrétní zkušenost ovlivnila osobním způsobem, jestli to není příliš osobní?
Vezmu to jednoduše. Nechci mluvit o materiální stránce věci - konspirace, kdo stiskl spoušť a tak. To je pro bulvární noviny, takže to necháme stranou. Viděl jsem, že konečnou příčinou toho všeho byl Krišna, takže jsem se nedostal do té nálady, kdo to udělal! Byl to Krišna, kdo mi to poslal.
Nebyla to jen mimořádná událost. Byli tam lidé, kteří se mě snažili zbavit, a to bylo opravdu to, co se dělo. A tak jsem si tak nějak říkal: "Co je se mnou špatně, že se mě lidé snaží zbavit? Proč tomu tak je? Co jsem udělal?" Začal jsem o tom přemýšlet. Samozřejmě, že ten, kdo se uchýlil ke střelbě do něčích zad, není osoba s dobrým charakterem; to je zcela zřejmé. Mohl bych ho asi nazvat trochu šíleným; někdo, kdo zajde až tak daleko. Ale přesto - co jsem udělal, že jsem rozrušil tohoto šíleného muže až do takovéhle míry? Musel jsem si položit otázku: "Co je to ve mně, že to tohle způsobilo?"
Dlouhou dobu jsem byl vedoucím našeho chrámu ve Vrindávanu; dlouho jsem ho měl na starost. Každý, kdo něco potřeboval koupit, musel přijít za mnou, a já jsem si na to zvykl. Tahal jsme za všechny ty šňůrky a zvykl jsme si na to. Snažil jsem se být rozumný. Myslel jsem si, že bych takový měl být. Myslel jsem si, že bych měl být vůči lidem uvážlivý. Takže jsem se snažil být tak nějak rozumný, to, co je všeobecně za rozumné považováno. Ale víte - jaká jsou kritéria toho, co je rozumné?! Není tak snadné to určit.
A tak jsem se pokusil být rozumný se všemi, protože jsem řídil tolik zařízení. Celý den přicházeli lidé a ptali se: "Můžu použít tohle, můžu dostat tohle nebo můžu udělat tohle?" A já jsem musel rozhodnout. Snažil jsem se tedy být rozumný, ale to bylo podle mých měřítek, a možná to ne vždy bylo rozumné pro ostatní, takže lidé byli ponecháni nespokojení a mohl jsem vidět, že jsem se potřeboval změnit. Musel jsem zastavit neosobní postoj a být k lidem osobnější a citlivější. Nemůžete někoho prostě nechat plně nespokojeného až do chvíle, kdy to uvnitř začne hnisat a kvasit. Viděl jsem, že jsem se musel změnit, stát se citlivějším a snažit se všechny uspokojit.
Takže jsem se změnil, něco se změnilo. Jsem si toho více vědom a snažím se být si více vědom. Dokonce i když někdo chce něco bláznivého, snažím se tím osobním způsobem zabývat, než abych prostě jen řekl ne. Zároveň mě to donutilo být na chvíli pokorný. Byl jsem tou celou zkušeností takový zmenšený - ztratil jsem svou moc, ztratil jsem veškerou sílu a dva roky jsem sotva mohl zvednout ruku, než jsem mohl fungovat. Takže jsem byl takhle zmenšený, ponechán sám se sebou a to mi také dalo nějaký čas se tak nějak více podívat na to, co bylo uvnitř.
Byl život tolik o všech těch vnějších úspěších?! Víte, vaše identita se hodně smísí s vašimi úspěchy - udělal jsem všechny tyto věci, a proto jsem to všechno kontroloval. A pak jsem neměl nic - žádné peníze, auto, energii a vše bylo malé. Vždycky jsem býval tím, kdo měl hodně energie, takže do čehokoliv, co jsem dělal, jsem vložil veškerou svou energii. A i když všechno dáte pryč, není problém - díky své energii budu prostě zpátky, jsem tenhle typ energického člověka. Ale v té době byla pryč dokonce i má velká energie. Neměl jsem nic, kromě toho, co bylo uvnitř, to bylo vše.
Takže jsem byl nucen se na to, co bylo uvnitř, skutečně podívat; láska, která vevnitř byla... A uvědomil jsem si, že to není tak moc. Bylo to míň, než jsem si myslel, že mám; neměl jsem jí tak moc. Donutilo mě to tedy hluboce uvažovat, a to bylo přínosné. Nebyl bych tady a nedělal bych to, co dělám, kdyby se tenhle incident nestal. Teď se snažím nežít život pro sebe, ale pro ostatní, a dávat co nejvíce mohu, a nemyslím si, že bych to byl schopen dělat ve stejném duchu jako teď, kdybych si neprošel touto zkušeností. Každopádně je to velmi vážná věc, velice závážné téma...
Bhagavad-gítá 9.33, 27. června 2015, New York, USA
Původní text v angličtině zde.
Vezmu to jednoduše. Nechci mluvit o materiální stránce věci - konspirace, kdo stiskl spoušť a tak. To je pro bulvární noviny, takže to necháme stranou. Viděl jsem, že konečnou příčinou toho všeho byl Krišna, takže jsem se nedostal do té nálady, kdo to udělal! Byl to Krišna, kdo mi to poslal.
Nebyla to jen mimořádná událost. Byli tam lidé, kteří se mě snažili zbavit, a to bylo opravdu to, co se dělo. A tak jsem si tak nějak říkal: "Co je se mnou špatně, že se mě lidé snaží zbavit? Proč tomu tak je? Co jsem udělal?" Začal jsem o tom přemýšlet. Samozřejmě, že ten, kdo se uchýlil ke střelbě do něčích zad, není osoba s dobrým charakterem; to je zcela zřejmé. Mohl bych ho asi nazvat trochu šíleným; někdo, kdo zajde až tak daleko. Ale přesto - co jsem udělal, že jsem rozrušil tohoto šíleného muže až do takovéhle míry? Musel jsem si položit otázku: "Co je to ve mně, že to tohle způsobilo?"
Dlouhou dobu jsem byl vedoucím našeho chrámu ve Vrindávanu; dlouho jsem ho měl na starost. Každý, kdo něco potřeboval koupit, musel přijít za mnou, a já jsem si na to zvykl. Tahal jsme za všechny ty šňůrky a zvykl jsme si na to. Snažil jsem se být rozumný. Myslel jsem si, že bych takový měl být. Myslel jsem si, že bych měl být vůči lidem uvážlivý. Takže jsem se snažil být tak nějak rozumný, to, co je všeobecně za rozumné považováno. Ale víte - jaká jsou kritéria toho, co je rozumné?! Není tak snadné to určit.
Takže jsem se změnil, něco se změnilo. Jsem si toho více vědom a snažím se být si více vědom. Dokonce i když někdo chce něco bláznivého, snažím se tím osobním způsobem zabývat, než abych prostě jen řekl ne. Zároveň mě to donutilo být na chvíli pokorný. Byl jsem tou celou zkušeností takový zmenšený - ztratil jsem svou moc, ztratil jsem veškerou sílu a dva roky jsem sotva mohl zvednout ruku, než jsem mohl fungovat. Takže jsem byl takhle zmenšený, ponechán sám se sebou a to mi také dalo nějaký čas se tak nějak více podívat na to, co bylo uvnitř.
Byl život tolik o všech těch vnějších úspěších?! Víte, vaše identita se hodně smísí s vašimi úspěchy - udělal jsem všechny tyto věci, a proto jsem to všechno kontroloval. A pak jsem neměl nic - žádné peníze, auto, energii a vše bylo malé. Vždycky jsem býval tím, kdo měl hodně energie, takže do čehokoliv, co jsem dělal, jsem vložil veškerou svou energii. A i když všechno dáte pryč, není problém - díky své energii budu prostě zpátky, jsem tenhle typ energického člověka. Ale v té době byla pryč dokonce i má velká energie. Neměl jsem nic, kromě toho, co bylo uvnitř, to bylo vše.
Takže jsem byl nucen se na to, co bylo uvnitř, skutečně podívat; láska, která vevnitř byla... A uvědomil jsem si, že to není tak moc. Bylo to míň, než jsem si myslel, že mám; neměl jsem jí tak moc. Donutilo mě to tedy hluboce uvažovat, a to bylo přínosné. Nebyl bych tady a nedělal bych to, co dělám, kdyby se tenhle incident nestal. Teď se snažím nežít život pro sebe, ale pro ostatní, a dávat co nejvíce mohu, a nemyslím si, že bych to byl schopen dělat ve stejném duchu jako teď, kdybych si neprošel touto zkušeností. Každopádně je to velmi vážná věc, velice závážné téma...
Bhagavad-gítá 9.33, 27. června 2015, New York, USA
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat