Říkáme tedy: "Ok, máš nějaké chyby, a já je prostě přijmu. Měli bychom se jednoduše snažit na nich společně pracovat a já tě za ně nebudu napadat nebo odsuzovat. Pokud nejsou větší, pak je ani nebudeme zmiňovat. Ale když jsou, možná je třeba být vychováván."
Ochota přijímat lidi s jejich omezeními je začátek vztahů, ale je to také to nejtěžší. Je velmi snadné plně přijmout čistého oddaného, ale přijmout něčí falešné ego nebo něčí slabosti je obtížné!
Myslím, že další věcí je potom to, že musíme být služebníky. Oddaný je služebník. Ve vztahu byste tedy měli zaujmout postoj služebníka místo pána, protože když jste ve vztahu oba pány, pak soupeříte o to, kdo bude mít nadvládu. Pak bude ve vztahu neustálý boj, neustálé přetahování. To je přístup pána.
Postoj služebníka je: "Jak mohu udělat něco pro ostatní?" A pokud je v komunitě takovéhle rozpoložení, stává se ta komunita velice pěknou a funguje to dokonce i v individuálních vztazích. Avšak být služebníkem je cosi obtížného a vyžaduje to určité množství pokory. Není to součástí moderní kultury. Moderní kultura pokoru vidí jako slabost a vy musíte být asertivní a mít hrdost.
Osobně nejsme moc kvalifikovaní, ale obdrželi jsme velký dar, a proto máme něco hodnotného. Člověk tedy může mít hrdost a být pokorný. Vztahy oddaných tohle vyžadují. Přesto je v mnoha vztazích pýcha a vedete bitvu eg. Jsou taková manželství a je to tak i v práci. Někteří šéfové jsou přehnaně panovační.
Vztahy jsou tak komplikované... Nemyslím si, že by je oddaní mohli jednoduše vyřešit přes noc a získat praktické poznání. Tohle je teorie a praktická část je nedokončená práce. A pokud se můžete zavázat k některým z těchto společných standardů, které jsem zmínil, pak se věci mohou zlepšit.
Program v jógovém studiu, 2. října 2012, Cronulla, Austrálie
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat