Na zemi tam ležel muž. Třásl se a byl úplně šedý. No, a víte co, on byl jasně na té hranici a tři sta oddaných pro něj zpívalo Hare Krišna. Chrámový prezident zavolal záchranku a přilétla helikoptéra. Ti chlapíci v červených kombinézách vyšli z vrtulníku a snažili se toho muže elektrickými šoky oživit. Jenže tři stovky oddaných zpívaly a modlily se: "Nechte ho zemřít!" Protože jaký je lepší způsob odejití než s třemi sty zpívajícími oddanými! Mohli ho oživit a v nemocnici ho připojit k nějakému dýchacímu přístroji a možná by žil o několik dní déle, než by to někdo vytáhl ze zásuvky. Bylo lepší nechat ho zemřít uprostřed kírtanu, jenž byl jeho nejlepší šancí.
Začali jsme se ptát: "Kdo to byl?" Jeden oddaný to věděl, a řekl, že to byl někdo, kdo si vždycky kupoval knížky. Během let si koupil mnoho knih, včetně Bhágavatamu, a nedávno jej celý dočetl. Ten oddaný ho pozval na letní tábor a tohle byl první den, kdy vůbec zpíval džapu a obcházel Tulasí... A pak prostě zkolaboval během prasádam! Všechno to bylo tak příznivé. Když odnášeli jeho tělo, všichni říkali: "Džaja... Haribol..." Nebyla tam těžká nálada, protože jsme oceňovali, že nějakým způsobem tento muž ve svém životě navázal věčné spojení!
Šrímad Bhágavatam 10.77.33-37, 15. ledna 2015, Chrám Soho, Anglie
Původní text v angličtině a fotogalerie zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat