Dodržování slibů

Jsme tady dnes proto, abychom složili sliby. Dáme slib: určité věci nebudu dělat a určité věci budu dělat. Je velmi těžké si udržet odhodlání. Dnes se cítíme silní: "Ano, tohle chci." Ale jak se budeme cítit za nějakou dobu? Jak se budeme cítit, když budeme nemocní nebo z nějakého důvodu sami? Může se stát tolik věcí... Když cestujete po světě, vidíte mnoho různých věcí. Nedávno jsem viděl nového oddaného, který najednou oslepl. Celý jeho život se najednou měnil. Nevíme, co se stane v budoucnu. Může to být dobré nebo špatné, ale jak budeme schopni zastat své sliby? O tom by se mohl udělat celý seminář - jak udržet sliby.


Mnoho oddaných v našem hnutí složí sliby, ale potom je nemůže dodržovat. Přesto je dnešek slavný den. Je to den, kdy se objevujeme před Krišnou a říkáme, že necháme všechny hříšné činnosti za sebou, odteď budeme žít čistě. A abychom byli schopni tohle udržet, je důležité dělat mnoho podpůrných činností. Abychom dodržovali sliby, musíme se naučit žít v kvalitě dobra. Takže po zasvěcení jsme trénováni v tom, jak žít v kvalitě dobra. A když jsme vytrénováni a máme dostatečné poznání, stáváme se způsobilými pro druhé zasvěcení. Když dostaneme bráhmanské zasvěcení, očekává se, že budeme jednat v kvalitě dobra. A výsledkem je, že jsme víc a víc spokojení v duchovním životě. To je velké požehnání. Je velmi pěkné dostat druhé zasvěcení. Dá nám to příležitost žít na té nejvyšší úrovni. Být bráhmanou je velká povinnost.

Takže abychom dodržovali své sliby, existuje celá kultura, jež to podporuje. Proto děláme všechny tyhle věci - nosíme tohle oblečení, tilak, korálky na krku - všechny tyhle vnější věci. Někdy lidé říkají, jestli je to všechno nutné. A odpověď je: "Ne, vědomí Krišny nezávisí na vnějších věcech. Kdokoli může kdekoli zpívat svaté jméno, v jakémkoliv oblečení." Ale přesto nám všechny tyto vnější věci pomáhají dodržovat sliby. Proto bychom měli zůstávat co nejblíž chrámu, jak je jen možné. Co nejblíž oddaným. Co nejblíž písmům. A vždy mít u sebe korálky. Prabhupáda chtěl, abychom s sebou nosili džapu všude, kam jdeme, abychom mohli zpívat, když bude nějaký čas navíc.

Jako jsem říkal včera, že mi jeden hodně starý oddaný, jeden z Prabhupádových prvních oddaných, řekl: "Guru s šestnácti koly není dostačující." A já bych řekl, že dokonce ani žák se šestnácti koly není dostačující. Protože když říkáme, kolik kol slibujeme, že budeme denně zpívat, tak když někdo z vás řekne šestnáct, já řeknu: "Špatně!" Řeknu, že je to špatně, protože správná odpověď je MINIMÁLNĚ šestnáct kol každý den. To je to, o co nás ve skutečnosti Šríla Prabhupáda žádal. A když se nad tím skutečně zamyslíte, je v tom rozdíl. A já jsem se nad tím zamyslel, takže myslím, že si dnes ještě udělám procházku do lesa zazpívat nějaká kolečka navíc...

Přednáška při zasvěcení, 8. května 2005, Krišnův dvůr, Česká republika