Vaišnava není nikdy šúdrou

Kadamba Kánana Svámí, 22. srpna 2012, Amsterdam, Holandsko, lekce Šrímad Bhágavatam 4.29.55

část druhá

Když je varna-ášram aplikována na transcendentální společnost oddaných, pak ale pro všechny z nich zůstávají čistě transcendentální činnosti. Protože vaišnava se nikdy neidentifikuje s konkrétní určitou varnou. Proto nemůžete nikdy říct, že by byl někdy vaišnava šúdrou. Vaišnava je vaišnava. Protože vaišnava kultivuje vědomí, že není tímto tělem. Proto se vaišnava neztotožňuje s činnostmi těla. Kdežto obyčejná světská osoba se zaměstnává svým tělem a podle toho vyvíjí své vědomí. A podle toho se ztotožňuje s těmi činnostmi. Když je někdo tesař, tak je prostě jen tesař, a je šúdra. Ale když je vaišnava, tak není nikdy šúdra, je transcendentální. A proto, i když může být zaměstnán jako tesař, může dostat bráhmanské zasvěcení. Tak jako to učinil Šríla Prabhupáda s Jayanandou. Jayananda ale samozřejmě nebyl tesař, ale kvalifikovaný inženýr. Ale Jayananda neměl rád tu sociální prestiž, která přichází s pozicí inženýra, a nepřál být si ve společnosti lidí, kteří jsou pyšní na to, že jsou inženýři. A proto, přestože získal titul, nikdy neprošel tím slavnostním předáním diplomu. Takže on měl diplom, ale nezajímala ho ta sociální prestiž.

A proto Jayananda raději řídil taxi. A tak řídil taxi, když se setkal s hnutím Šríly Prabhupády. Bylo mu tehdy už něco kolem třiceti let. Což znamenalo o deset let více než všichni ostatní oddaní. Takže si oddaní mysleli: „Kdo je tenhle chlapík? Kdo je ten starý muž?“ Všem kolem bylo kolem dvaceti. „Co tady s námi on dělá?“ Ale tomu starému muži se dařilo velice dobře, protože ten starý muž začal dávat celý svůj plat. A tímhle způsobem udržovat chrám, platit nájem v Sanfranciském chrámu, což byl obchod s výkladní skříní menší než tato místnost. Stejně jako Prabhupádův Matchless Gifts byl menší než tato místnost.(chrám v Amsterdamu, pozn. překladatele) A Prabhupáda měl místnost nahoře. A všichni ostatní byli nějak kolem, ale fungovalo to dobře. Ne, že by Prabhupáda otevřel chrám každý večer, měl určité dny, kdy bylo venku vyvěšeno, že bude dávat lekce o určité dny a pak kírtan. A v San Franciscu, kde Jayananda platil díky svému taxikaření nájem, to bylo obdobné. A pak Jayananda celý den během taxikaření kázal. A někdy své pasažéry přivážel zpět do chrámu. A Jayananda se staral o oddané. Když viděl, že někdo potřebuje svetr, tak ho prostě koupil, nebo jiné oblečení a také potraviny do chrámu. Jayananda se prostě staral o všechny. A proto se také po určité době stal chrámovým prezidentem, protože se dokázal v chrámu postarat o všechno.