Každý oddaný si přirozeně přeje vidět Krišnu a touha vidět Krišnu není plodonosná. Můžete říct. "No, nejvyšší úroveň oddané služby je být oproštěn od veškeré sobecké touhy, není to tedy sobecké, když se snažíme vidět Krišnu? Není to o naší touze místo toho aby to byl ten vyšší princip uspokojování Krišnovy touhy?"
Ano, ale přesto si každý oddaný hluboko ve svém srdci přeje být s Krišnou, přeje si Krišnu vidět, protože tak jsme stvořeni, tak jsme nastaveni. Hledáme potěšení - to nemůžeme zastavit. Konstituční postavení živé bytosti je popsáno ve Védanta sútře (1.1.2) jako ānandamayo ‘bhyāsāt, neboli hledající štěstí.
Takže tento prvek hledání potěšení je něco, co nemůže být z naší povahy odejmuto, proto každý proces, který nám to odpírá, je umělý proces a nemůže být udržen. Proto vidíme že impersonalismus a buddhismus jsou dva procesy, které jsou založeny na negaci, procesy které jsou založeny na popření tužeb, potlačení potěšení. V těchto dvou procesech musí člověk v základě odepsat celý hmotný svět, zatímco v Bhágavatamu nacházíme, že krása tohoto světa je vnímána jako Krišnův úsměv.
Úsměv může být brán jako přivítání. Takže krása v tomto světě je vítající úsměv Krišny. To je pěkné, takže pak nemusíme rozvíjet takové rozpoložení, kde úplně odepíšeme materiální svět, že když vidíme v tomto světě něco krásného, nemůžeme to ocenit. Můžeme to oceňovat a vidět, že je za tím vším Krišna. Když vidíme nějaké překrásné ptáky, ne že si přejeme se takovými stát, ale můžeme vidět, že v tomto světě je krása, protože odráží ještě větší krásu duchovního světa. A že vešekerá estetika tohoto světa nás zve do vyššího světa krásy a estetiky...
(Majápur, Indie, 13.ledna 2014, přednáška v Kírtan Academy)
Odkaz na přepis v angličtině naleznete zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat