"Ok, zpíval jsem jeden den Hare Krišna. Kde je tedy moje duchovní extáze? Zpíval jsem celý den a nejsem blažený! Tohle nefunguje. Už jsem oddaný šest týdnů a pořád z téhle bhakti jógy nic nezískávám."
Mějte trpělivost. Musíme být trpěliví. Všechno hned, instantně - instantní káva, instantní všechno, to je ono... Nádobí - zapomeňte na to, všechno ho vyhoďme. Protože nosit ty špinavé talíře celou tu cestu k myčce, což je tolik práce, a taky se pak musí vyndat... Nejlepší samozřejmě je, když je necháte v myčce do té doby, než budete jíst, takže je nemusíte nést celou tu cestu z myčky do skříňky!
Viděl jsem klip o mládeži v Austrálii a ve Vietnamu. Ukazoval, že odříkání, které australská mládež musí prožít, je nesnesitelné. Mám na mysli, však víte... Jako ten chlapec, který měl iPod s pamětí pouhý 1 GB. Óóóó, a v sobotu přivezli potraviny na celý týden, zajeli do garáže a on to pak musel odnést z auta až do kuchyně! Takto byli popisováni australští teenageři.
Potom ukazovali děti ve Vietnamu, které si hrály s granáty. Takže ano, žijeme v době, kdy jsme zlenivěli. Všechno je příliš! Proto praní našeho oblečení je příliš - prostě do něj skočíme zase další den. Sundáte si kalhoty a hodíte je přes židli, abyste si je zase další den oblékli, a další den a další - až dokud už je nemusíte dávat na židli, protože samy stojí v rohu. A následující den začnou chodit, což je tehdy, když už v nich žije všechen ten hmyz.
Přednáška na domácím programu, 17. května 2012, Melbourne, Austrálie
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat