Jak jsme skutečně upřímní? Neměli bychom si jen jednoduše namlouvat,
že jsme upřímní, ale měli bychom vidět i své chyby a nedostatky včetně toho, jak
potřebujeme prohloubit naši upřímnost. Jinými slovy: měli bychom zvýšit své závazky. A upřímnost je měřena odevzdáním se, které činíme. Odevzdáním se, které činíme
v sádhaně a ve službě.
Naše vědomí Krišny je měřeno tím, jakou oběť jsme pro Krišnu
připraveni podstoupit. Musíme učinit nějakou oběť nikoliv v kvalitě vášně,
ale oběť v kvalitě dobra, což znamená trvalou oběť. Nikoliv jednoho dne
vstát ráno v jednu hodinu a další den v devět hodin! Nikoliv jeden
den zpívat 64 kol a následující den 4 kola! Ne, musíme učinit závazek. Krišna
si přeje, abychom zpívali pevný počet kol a nikoliv jen tolik, na kolik se právě
ten den cítíme.
Šríla Bhaktisiddhánta
Sarasvatí Thákur řekl, že když se dotýkáme našich korálků, dotýkáme se
lotosových nohou Pána Čaitanji! No není to pěkné? Mně se to moc líbí! Dotykem
našich korálků se dotýkáme lotosových nohou Pána Čaitanji! To je dost hluboký
výrok. Je řečeno, že z dotyku lotosových nohou Pána Čaitanji zjevně přichází milost, protože On je tou nejvelkodušnější inkarnací.
Musíme porozumět tomu, kolik prospěchu ze zpívání svatých
jmen skutečně je. A proto to děláme. Ale mysl nám řekne: „Jé, to je tak komplikované! Mě to nezajímá... Chci dělat něco jiného.“
A pokud jsme kontrolováni takovou myslí, nejsme moc upřímní. Ale můžeme se posílit
pravidelným nasloucháním, zpíváním a sdružováním se s oddanými. To je to,
co potřebujeme dělat.
Kadamba Kánana Svámí,
8. září 2016, Phoenix, JAR
Žádné komentáře:
Okomentovat