
Toto téma mám rád. Našel jsem ho někde v časopise, kde
jej zmínila nějaká spisovatelka. Měla balíček speciálních brambůrků a
opravdu po nich v mysli prahla už dlouhou dobu a jen čekala na příležitost,
aby se do nich už pustila a nacpala si jimi celou pusu. A tak když nebyl nikdo
kolem, zaútočila na ně, roztrhla pytlík a začala se jimi cpát.... a v tu chvíli
někdo přišel!
Můžeme to lehce přeložit na mangala arati sladkosti. Znáte to, když vás někdo vyhmátne ve
chvíli, kdy si ty sladkosti tajně cpete do pusy. Na chviličku se necháte
strhnout těmi chtivými touhami tím, že vezmete útočiště u Krišnova prasádam. A to je dobré - brát útočiště v prasádam, ale i tak se cítíte rozrušeni,
když jste nachytáni s plnou pusou, a tak se snažíte nenápadně vše
spolknout, jako kdyby nikdo nevěděl, co děláte, i když to dělá každý!
Snažím se poukázat na ten bod, že jsme opravdu kombinací
kvalit přírody, a tak je jisté, že uvnitř nás budou tyto tlaky smyslů a my je
kontrolujeme dobrým chováním. Říkáme správná slova: “Skvělé.. nektar... štěstí.“ Tato slova jsou v našem žargonu,
používáme je. Oblékáme se určitým způsobem. Jsme experti na předvádění lepšího obrazu
nás samotných ostatním, ale vnitřně to stále vře – je tam stále sopka. Je tam
stále tolik vlivů, které nás táhnou do různých směrů. A proto v nás je
stále trochu Kamsy, stále je tam trošku Pútany, stále je v nás trochu
těchto démonských bytostí.
ŠB 10.2.21, 4. února 2016 Bhaktivédanta Manor, UK
ŠB 10.2.21, 4. února 2016 Bhaktivédanta Manor, UK
Přeložil Madhu Pandit dás
Žádné komentáře:
Okomentovat