Úžasná milost

Kadamba Kánana Svámí, 27. června 2014, Amsterdam, Holandsko, ŠB 5.3.17

Během svých cest jsem navštívil dům oddaného a on měl celkem úžasný oltář. Na svém oltáři měl božstva Rádha Krišny, která byla z Vrindávanu a 250 let stará. V těch dnech, bylo na božstvech mnoho detailů - jsou prostě překrásná, velice extatická. Jsou jakoby v taneční podobě. Ale to není všechno. Tento oddaný byl v Indii a dělal službu na různých místech, kde Šrí Čaitanja Maháprabhu prováděl své zábavy; a některé rodiny v Indii stále mají věci, které přímo Šrí Čaitanja Maháprabhu osobně používal.

A on pomohl těmto rodinám vyčistit tyto věci a udělat různé věci, aby byly lépe ochráněny. A jako výsledek mu dali malé kousky; malý kousek čadaru Čaitanji Maháprabhua, kousek kopénu Šrí Čaitanji maháprabhua a malý úlomek bot Pána Čaitanji, které jsou v chrámu v Dhameswaru. V Navadvípu je chrám a my víme, že když Čaitanja Maháprabhu bral sanjás, nechal zde své boty pro Vishnupriyu, svou ženu. Ona uctívala tyto boty a tyto boty jsou stále tam. Ty boty jsou vyrobeny ze dřeva a jsou ve stříbrné schránce. Aby byly ochráněny, vyjmuli je z té schránky a zbyly tam po nich malé kousky dřeva a tento oddaný nějaké z těchto kousků získal. Takže má mnoho druhů věcí jako tyto, parafernálie které byly přímo používány Čaitanjou Maháprabhuem a kousek turbanu Pána Nityánandy.

V Jaipuru je kabát Madhu Pandita, který je vyroben z korálků tulasí a je velice známý. Tento oddaný má kousek i z něj. Prostě má určitou šakti (sílu) sbírat tyto věci. Jaká úžasná sbírka milosti je tam na oltáři! Tímto způsobem přichází stále blíže ke Krišnovi. Když jsme dychtiví sbírat milost, pak jsme dychtiví v duchovním životě. Každý má nějaké schopnosti, nějakou shakti – něco, co může dělat. Někteří lidé rozdávají knížky. Jiní mohou říci, „Ach, co mých sedm knížek zmůže?“ Ale není to jen o těch sedmi knihách. Jdeme ven každý den, a protože jsou ty knihy rozdány skrze osobní kontakt, ta osoba je dotčena tou knihou a to je smysluplné!

Na počátku duchovního života získáme trochu chutě a potom to vybudujeme díky více a více službě a následně Krišna, který je nám jinak neviditelný se nám více ukáže. Když uděláte takovýto oltář a máte tolik svatých míst, Krišna tam bude více viditelný. A toto je naše práce, nějakým způsobem něco udělat skrze oddanou službu - díky službě Krišnovi Ho nechat více proniknout do našeho života, pak se vše stane smysluplné! Jinak to bude těžké, chápejte. Jinak se na nás budou lidé dívat a přemýšlet, „Podívejte se, oni se všeho vzdali.“ Pak si budeme my sami myslet: „Jen se na sebe podívejme. Všeho se vzdáváme.“ A veškeré naše zaměření bude na odříkání, pak je to trochu těžké. Jak bychom se mohli všeho vzdát. Na jak dlouho? Ale pokud se ponoříme do služby Krišnovi a budeme objevovat o Krišnovi stále více a více, pak bude vše úplně úžasné!

Také na tomto oltáři měl ten oddaný božstvo Pána Jagannátha, jen Jagannátha. V Jagannáth Purí uctívají Pána Jagannátha docela speciálním způsobem – velice důmyslně! Pána Jagannáth je vyroben ze dřeva a v Indii jsou termiti, kteří dřevo jedí. Takže cokoliv vyrobené ze dřeva je těžké udržet dlouhé roky, protože je to časem zničeno. Takže božstva ze dřeva jsou zjevně více dočasná, než božstva z kamene. Proto je zde zvyk, že přibližně každých devatenáct let je vyřezáno nové božstvo Jagannátha, které nahradí to původní, které je uloženo k odpočinku do země během speciálního obřadu. A co dělají je, že uvnitř Pána Jagannátha v oblasti srdce, někde v Jeho těle, je místo, kde je díra a uvnitř je to, co nazývají brahma padartha. Tato brahma padartha je ve skutečnosti salagram šíla, která je uvnitř božstva. Když je toto nové božstvo vyřezáno, pak je brahma padartha přesunuta z původního do nového božstva.

A tento oddaný měl Jagannátha a uvnitř Něj byla Govardhana šíla. Takže to byl nějaký oltář. Nejenom nějaké obrázky Krišny a vše je připraveno pro obětování. Ne, všechno bylo naplněno speciální milostí a výjimečným úsilím. Tento druh úsilí je to, co dělá ten rozdíl. A když toto děláme, pak žijeme s Krišnou. Je řečeno v Upadesamrte nebo Nektaru pokynů, že oddaný musí žít neustále ve Vrindávanu, díky naslouchání, zpívání, vzpomínání a díky neustálému zaměstnání! Tímto způsobem vstupujeme hluboko do duchovní oblasti, dokud se tato nestane naší realitou a jedině pak se můžeme stát vyrovnanými v oddané službě, když žijeme v duchovním světě!

Dokud stále žijeme v hmotném světě a praktikujeme duchovní život, pak to bude boj. Ale měli bychom zkusit žít v duchovním světě snažit se tam Krišnovi pěkně sloužit. Jako oltář v duchovním světě, takže pokud sloužíme na oltáři, sloužíme v duchovním světě. Bhagavatam je Krišna a když čteme Bhagavatam, pak jsem v duchovním světě. Jméno Krišny není od Krišny odlišné, takže když zpíváme Jeho jméno, jsme s Krišnou. A všechny tyto aspekty nám dávají přístup do duchovního světa. Šrí Vrindávan Dhám je duchovní svět. Esence je v tom, že musíme nějakým způsobem žít v duchovním světě a pak bude Krišna vědomí blažené. Pak naše odříkání, nebo tak zvané odříkání, nebude vůbec odříkáním, protože to jednoduše znamená, že jen stojíme stranou od zapletení se v hmotném světě, takže nám hmotná energie nevezme moc našeho času.

Původní článek v angličtině zde.