V rukou vaišnavy

Kadamba Kánana Svámí, červen 2012, Bhaktivédanta Manor, Anglie, Seminář Vyšší chuť

Mnoho z nás přemýšlí o tématu – VYŠŠÍ CHUTI a já si myslím, že ve skutečnosti pro mnoho z nás v duchovních životech není prioritou meditovat o chuti. Myslím, že to, co je opravdu důležitější, je snažit se být věrným služebníkem. Snažit se a vzít útočiště u gurua a principu guru tattvy. Prabhupáda řekl, že Guru je jeden. Neboli že princip transcendentálního učení je ztělesněn různými osobami v různou dobu. A proto jsou v našich životech různí guruové – šikšá guru, dikša guru a obecně vaišnavové jako celek, kteří takto jednají. A my závisíme na požehnání… požehnání od těchto osobností. A je to zde, kam bychom se měli zaměřit. Pokud ale přemýšlíme ve stylu:

 „Já chci chuť! Jak jen mohu dostat vyšší chuť? Vůbec ji nedostávám a ve skutečnosti cítím, že ji chci, ale ona nepřichází! A já bojuji, snažím se, chci, a potřebuji ji! Jsem to já! Já jsem centrem celého vesmíru! A je to o mých pocitech a mých potřebách a mém duchovním životě.“

Pak jsme stále na úrovni „Já a moje“. V tom případě náš duchovní život zůstane bojem. Protože musíme dojít na úroveň jednoduchého dotazování, „Jaká je touha mého duchovního učitele. Jaká je touha vaišnavů?“ a musíme dovolit nechat se vést.

Je velice běžné, že duchovní učitel většinou vidí pouze usměvavé tváře ve všech směrech, kam se jen podívá.

Duchovní učitel:              „Jak se ti daří?“

Žák:      „Velice dobře, děkuji mnohokrát.“

Je to dav usmívajících se tváří, protože nakonec duchovní učitel je velice hrozivou osobou, protože má absolutní autoritu. Ó MŮJ BOŽE! Dokonce ani vaši rodiče takovou moc nemají! Můžete se hádat se svými rodiči, ale nemůžete se hádat s duchovním učitelem. Můžete zdvořile a uctivě vznést „ale“ a potom bum! Duchovní učitel to může smést ze stolu. Proto nejlepší odpovědí na otázku, „Jak se ti daří?“je „Výborně!“ a usmívat se a pak poslouchat lekce a snažit se z nich něco pochytit. A potom, když se duchovní učitel zeptá, „Ty nemáš žádné otázky?“ Odpovíte, „Ne. Všechny mé otázky už byly zodpovězeny na lekci!“. To je dobře. Ale pak, když máte osobní otázky, zeptáte se někoho jiného, staršího oddaného a nikoliv svého duchovního učitele, proboha jen to ne! Jiného oddaného, který je starší a to je bezpečnější, protože pak se můžete rozhodnout, jestli to chcete následovat či nikoliv. (smích)

Tímto způsobem:

yasya deve parā bhaktir

yathā deve tathā gurau

tasyaite kathitā hy arthāḥ

prakāśante mahātmanaḥ

(Śvetāśvatara Upaniṣad 6.23)

„Jen tĕm velkým duším, které mají naprostou víru v Pána i v duchovního mistra, se automaticky vyjeví veškerý smysl védského poznání.“

Musíme se nějakým způsobem stát oddaným služebníkem – tím kdo je přípraven být zformován a tvarován jako těsto nebo hlína. Těsto je taková věc, která dovoluje nechat se tvarovat do různých podob podle kreativity jedince. A takoví bychom měli být v rukou vaišnavů, podle jejich touhy. To není jednoduché. Mohou nás požádat o věci, které jsou obtížné. Ale tohle to znamená. Abychom dosáhli požehnání, musíme se stát velkorysí, pravý opak kripana. (lakomce)

[Maharáj imituje kripanu skrblickým tónem hlasu.] „Ano, mohu udělat nějakou službu v neděli mezi půl čtvrtou a půl pátou odpoledne. Ano, to bych mohl.“

Ne, tímto způsobem ne! S otevřeným srdcem musíme před vaišnavu předstoupit a požádat ho, „Jak mohu sloužit?“ A on může říci cokoliv! A pak to musíme udělat. Může nás požádat o cokoli a my to musíme dát. Tato vaišnavská dobročinnost jde dalece za jednoduché rozdání nějakého vlastnictví. Je to o úplném rozdání sebe sama.

Původní článek v angličtině zde.