Kadamba Kánana Svámí, 24. 7. 2012, SB 5.12.4
Překlad: Ó vládce jógových sil, řekl jsi, že únava vyvolaná pohybem těla je sice přímo vnímána, ale ve skutečnosti neexistuje a je pouhou formalitou. Pomocí takových otázek a odpovědí nemůže nikdo dojít k závěru o Absolutní Pravdě. Má mysl je tvým prohlášením poněkud znepokojená.
Ve skutečnosti jsem dnes ráno, díky předchozímu přemisťování těla sem a
tam, cítil trochu únavy. Takže musím říci, že je to svým způsobem ironické, že
jsem dostal tento verš. Vzpomínám si, jak vedoucí sanjásíni v osmdesátých létech
takto kázali: „Duše není nikdy unavená!“ Měl jsem tehdy těžkost se k tomu vztahovat.
Protože se zdálo, že je dost služby a udělat tolik moc služby je namáhavé. A
únava se prakticky stala trvalým společníkem. Takže co s tím? Z výkladu
zde můžeme porozumět, že únava je skutečná a proto naše vnímání není falešné.
Když cítíme únavu, skutečně to zažíváme. Ale ten element, kde to není skutečné
je, že je to dočasné. A proto jaký mají dočasné věci smysl?
Jak Šríla
Prabhupáda vysvětlil, dočasné věci musejí být tolerovány tak, jak jen můžeme, anebo
pro ně můžeme udělat opatření, yuktāhāra-vihārasya
ca (BG 6.17).
Je řečeno, že je zde také yukta vihár.
Vihár znamená odpočinek nebo
relaxování. Takže je zde autorizované relaxování. O tom my jsme nikdy nevěděli.
Mysleli jsme si, že existuje pouze služba a vše ostatní že je mája. Odpočinek byl
skutečnou kvalitou nevědomosti. Ale yukta
vihár není zavrhnut. Yukta vihár,
neboli odpočinek ve službe Krišnovi je také doporučen, nebo i relaxace.
Myslívali jsme si, že jít do lesa na procházku je uspokojování smyslů, ale nyní
už víme, že tyto věci jsou součástí naší psychofyzické přirozenosti. Nějaká
relaxace je nezbytná, abychom mohli více tvořit v oddané službě.
Žádné komentáře:
Okomentovat