Běž z toho rohu ven!

Kadamba Kánana Svámí, CapeTown, 27. 6. 2012, SB 8.1.3

Tímto způsobem proti Krišnově autoritě rebelujeme. Nepřijímáme Krišnu jako svého dobrodince. Otáčíme se k němu zády. Je to, jako když se někdy snažíte zachránit hmyz. Jdete do sprchy a tam je nějaký hmyz. Není vůbec nebezpečný, ten hmyz je úplně neškodný, nic čeho byste se mohli bát. Ale myslíte na to: já ten hmyz vlastně utopím, když se osprchuji. Takže máte velké dilema. Musím se osprchovat, ale nechci tím utopit ten hmyz. A pak ten hmyz utíká doleva, utíká doprava. „Spolupracuj! Snažím se ti přece zachránit život!“ A pak se schovává v rohu, kam na něj nedosáhnete. Tam se přece utopí! Co budu dělat? Nebudu se dnes ráno sprchovat? „Běž z toho rohu ven!“ 

A s Krišnou je to podobné. Krišna se nás snaží zachránit a my běháme kolem. Krišna se nám snaží dát štěstí a my si myslíme: ne ne ne, moje štěstí je tady. Ale není, protože Krišna ví, co přijde v hmotném světě, ale my to nevíme. Stejně jako ten hloupý hmyz ve sprše neví, že tam poteče voda, ale já to vím. Vím, že tam poteče mnoho litrů vody a mýdlo, nebo studená či horká voda a ten hmyz to schytá. Ale on to neví a běhá tam a myslí si, že bude v pořádku. A zatím tam bude potopa. A my jsme také takoví. Nevěříme Krišnovi. Nevěříme, že když u Krišny vezmeme útočiště, že budeme šťastní a proto nepřijímáme jeho pokyny a autoritu a neděláme, co říká.