čtvrtek 3. ledna 2013

Vánaprasta - Horká brambora - část první


Leicester, Anglie, květen 2012

…. A poté bráhmana, který byl samozřejmě velký oddaný, řekl Pánu Čaitanjovi, že je připraven vzdát se rodinného života a úplně opustit domov a připojit se k Pánovi. Takže byste si mysleli, výborně, takoví bychom také měli být, dávat přednost Pánu před rodinnou, která je nakonec z tohoto světa. Protože nakonec v rodině jsme spolu, hodně moc spolu, ale jak dlouho? V Bhágavatamu je řečeno, jako stébla trávy plující společně na vlnách řeky a časem jsou vlivem proudu oddělena. A ten bráhmana byl připraven. Pane, já chci být věčný, já se k tobě přidám! A Pán Čaitanja řekl ne. Ne, zůstaň doma! Co to je? To byste neočekávali. Naopak byste čekali, že řekne ano, ano, vítej, výborně! Kdepak, zůstaň doma, zůstaň doma! A doma zpívej Mahámantru, bez přestání. Stále zpívej svaté jméno a yāre dekha, tāre kaha`kṛṣṇa'-upadeśa; āmāra ājñāya guru hañā tāra' ei deśa (CC Madhya 7.128) a kohokoliv potkáš, řekni mu o Krišnovi a tímto způsobem můžeš osvobodit celou zemi. Tak jsme trochu překvapeni, když vidíme reakci Pána Čaitanji, protože říká bráhmanovi, aby zůstal doma.

No, a když jsme se k tomu nyní dostali, tak nám to nyní přineslo to obávané téma: Vánaprasta. Ó né, né a znovu né. O tom už jsem slyšel. Myslím, že když slyšíte o tématu Vánaprasta, je to intenzivní, protože to zní jako útok. Zní to jako útok na váš život. V padesátém roce života si utrhnout skálu pod nohama. Běž na okraj a zatáhni. Může to vyvolat takový dojem. Ale ve skutečnosti to takové není. Jsouce přirozeně velice praktický, budu se ptát na praktické otázky. Nebudu argumentovat s písmy a říkat, né vánaprasta, pryč s vánaprastou, jsem proti vánaprasta. Není třeba argumentovat s písmy, protože z dlouhodobého pohledu prohrajete. (smích) Takže nemůžete argumentovat proti písmům a očekávat že vyhrajete. Písma vždy vyhrají, takže co naděláme. Z dlouhodobého pohledu zrealizujete, ta písma měla pravdu. Ale co s tím teď dělat?

Naším cílem není hádat se s písmy, ale jak to udělat? Jak to uděláme? Oblečeme se do kůry ze stromů? Neptejte se mě jak na to, nikdy jsem to nedělal a nevím jak na to. Dnes je slunečný den, tak půjdeme ke stromu pro kůru. Ale jak ji dostat ze stromu v jednom kuse? Odhaduji, že získáme mnoho malých kousků, takže naše oblečení bude z mnoha malých kousků kůry spojených dohromady s malou dírkou uprostřed. Něco takového. Otázka je, jak to udělat?

Vzpomínám si na první konferenci o společenském rozvoji v ISCKONu. Bylo to velice zajímavé, protože tam byli zástupci všech ášramů, kteří hovořili o svém životě. Vzpomínám si, že tam byl grihasta, který říkal: „Jsem už unaven být neustále považován za podřadnou osobu“. To bylo v době, kdy bylo více brahmačárínů, než grihastů. „Každý se na mě dívá jako na pokleslého“. A poté hovořila jeho žena: „Víte, jaké to je zpívat mimo chrám? A vždycky, když přijde svámí tak muset jít s dětmi pryč?“ Takto hovořili o svých zkušenostech. A pak přišel brahmačárí a řekl: „Cítím se neochráněn. Vždy, když někomu řeknu, že chci být brahmačárí, tak mi řekne, že statistika je proti mně.“ A tímto způsobem to bylo zábavné dopoledne. A nakonec přišel vánaprasta. A vánaprasta řekl: „Víte, já mám krizi identity. Já vůbec neexistuju.“ A to to přesně vystihuje. Kde je nějaký příklad? Jak to udělat? A co to vůbec znamená?

Jsou různé odstíny šedé. Jsou různé přístupy k tématu. Jeden je: Jsou zde principy a pak je tu podoba, kterou tomu musíme dát. V základu grihasta znamená, že pracujeme pro tento život. Jste mladý, oženíte se, maminka a tatínek trochu pomohou, a to hodně pomůže. Žijete v tom hrozném malém bytě a nemůžete se dočkat, až se přestěhujete, protože to není místo, kde byste mohli mít rodinu. Takže vyhrňte si rukávy, život začíná být vážný. Už není čas na hraní. Něco postavíme. A tak to pokračuje. A nakonec se přestěhujete do většího místa. Jééé jééé jééé  Dvě děti, a tak šťastni, i s verandou a zahradou, Pradyumno. (smích) A nyní je život úplně dokonalý. Přesně takový, jaký jsi si vždy přál. A toto je střední část života, život grihasty, těžce pracuj.

Mám takový kreslený vtip. Obrázek 1 – Dítě, a pod ním: „příliš mladý“. Obrázek 2 – Pár, ruku v ruce a měsíc za nimi: „přiliš zamilovaní“. Obrázek 3 – Rodina, oba manželé s šesti rukama. Ona drží děti a nákupní tašky, on drží vrtačku Black&Decker, telefon, počítač a kdovíco ještě. Jejich život je extrémně zaneprázdněný. A pod obrázkem je „příliš zaneprázdění“. Obrázek 4 – Starý ohnutý člověk. Něco jako já, když chci vstát po chvilce sezení. Uvidíte na konci. Vezme to trošku času, než se narovnám. Křup, křup, křup, křup. A tam je napsáno „příliš starý“. A poslední Obrázek 5 – Kříž na hrobě. A tam je napsáno „příliš pozdě“. A takto život může běžet. Nikdy není čas.

A proto je ve védské kultuře řečeno: pañcaśordhva vana vrajet. Ve věku padesáti let přestaň pracovat pro tento život a začni pracovat pro příští. A jak to udělat? Dobrá otázka. Ale to je princip. Samozřejmě to znamená věci zjednodušit. Neměli byste se ženit v 45, protože potom v padesáti je dětem kolem čtyř, doufejme a tímto způsobem je to komplikace, protože je těžké zpomalit. Ale když se někdo ožení v normálním věku kolem 25, potom v padesáti už jsou děti spíše nezávislé a připravené opustit domov a doma už je pak ticho. A to se děje. A tak je to přirozený čas, kdy si můžeme říci, potřebujeme opravdu tento velký dům s pěti ložnicemi a tak dále? Možná ne. Možná se můžeme uskromnit. To je ta myšlenka, když se život uklidní, zjednodušit ho. A v ten čas strávit více času duchovním životem, to je ta podstata. To je ta podstata. Tady ten bráhmana před Pánem Čaitanjou byl připraven. Půjdu po duchovním životě. Ale Pán Čaitanja mu řekl: „Udělej to doma.“ Neopouštěj domov, zůstaň doma. Věda, že ten kdo nepraktikoval odříkání dlouhou dobu, nemůže vydržet, nemůže opustit domov, nevydržel by to. Někteří opustí domov, ale to je až poté, co se odhodlali, kdežto jiní neopustí domov. Takže vánaprasta neznamená nezbytně opustit domov. Ale znamená to, že život musí být jiný, že život se musí stát zduchovnělý. Nyní už žádné uspokojování smyslů. Nyní už žádné šaškování kolem. Nyní je čas být vážný. Nyní je čas strávit více času nasloucháním a opěvováním.

Není to takhle: „Kolik je ti?“ „Čtyřicet devět.“ Nebylo ti 49 už loni? „Je mi 49.“ A příští rok zase. „Je mi čtyřicet devět!“ Čtyřicet devět navždy. Není to tak, že bychom se měli bát padesátých narozenin, ale spíše co bychom měli dělat s tím časem? Když už jsme tuto ideu, že od padesáti let budu trávit více času Krišna vědomím, přijali dříve, pak možná uděláte plán, že v padesáti odejdete do důchodu. Což je nakonec normální čas pro odchod do důchodu. Ne 65, nebo jak to bývá nyní 67, či ještě déle. To je ten divný svět, ve kterém žijeme. A ten divný svět, ve kterém žijeme, je světem spotřebitelů. Je těžké žít jednoduše. Jako žít bez auta jen o veřejné dopravě, hodně štěstí! Lze to, ale může to být zároveň drsné. Stát na zastávce v dešti, například. Svět nás nezve, abychom se vyhnuli autu. Vůbec ne. Naopak nás zve k pohodlí. Mysli na zimu. Pár minut zimy a pak už je v autě teplo na rozdíl od autobusové zastávky. V Anglii tak často nesněží, přestože poslední roky sněžilo. Ale můžete schytat ten déšť s ledovým větrem dujícím do autobusové zastávky. Já jsem z Holandska a tam je to podobné, tak vím, jaké to je. Svět není navržen pro jednoduchý život.

konec první části 

Žádné komentáře:

Okomentovat