Šťastný vaišnava

Ještě předtím, než jsem přišel k vědomí Krišny, jsem si myslel, že když se připojím k hnutí, bude to společnost velice stejně smýšlejících lidí, se kterými budu moci sdílet velmi důvěrné přátelství. Následně jsem byl šokován, když jsem se setkal s osobami, kterými jsem opovrhoval za jejich názory a ony se také k hnutí připojily! (smích)

Přemýšlel jsem: „Jak je to jen možné? Zrovna tenhle týpek! Jak se jen zrovna on mohl stát oddaným?!“ No, je tomu tak kvůli všestranné povaze hnutí pro vědomí Krišny. Lidé různých druhů, různých životních cest, naprosto opačných světových názorů se k hnutí pro vědomí Krišny mohou připojit, a proto také není vždy jednoduché mít důvěrný přátelský vztah s každým. Nejde to.

Někteří oddaní se nikdy nedostanou za hranici kolegů. Avšak máme v hnutí také přátele. S kolegy to může být velice neosobní, velice odměřené, s téměř žádnou náklonností, a proto se můžeme cítit osamělí, speciálně pokud jsme hluboce nevyvinuli  svůj vztah s Krišnou. Pokud jsme hluboce rozvinuli svůj vztah s Krišnou, nalezneme v něm uspokojení, které nás bude vyživovat i pokud jsme mezi lidmi sami. Když jste pak v tomto vztahu takto naplněni, musíte jej přinést zpět dolů na společenskou úroveň a začít rozvíjet vztah s lidmi. Ale bez cesty nejdříve vzhůru ke Krišnovi – a to znamená rozvinout s Krišnou vztah, připoutanost, prožívat s Ním důvěrné výměny a vždy cítit, že On na naše výměny reaguje – bez tohoto jsme na běžné společenské úrovni! Pak budeme schopni jednat jen s lidmi, kteří jsou stejné mysli, a ostatní budou zůstávat cizinci i pokud zpívají Hare Krišna. Pak budeme hnutím cizinců s pár přáteli, protože ke kolika lidem se stejně dokážete vztahovat, že?

Pokud jdeme vzhůru k připoutanosti ke Krišnovi a skutečně se s Krišnou vzájemně ovlivňujeme, velice důvěrně a v každé chvíli, a tento stav přineseme zpět dolů do vztahu s ostatními, pak se můžeme podobat Prabhupádovi! On měl tu schopnost. Nebyl omezen svým společenským pozadím. Mohl se plně vztahovat k hipíkům v Americe, přestože byli kulturně tak moc jiní a v natolik odlišném stavu života. Prabhupáda byl tak moc relevantní, a to je to, o čem hovořím, protože on šel ke kořenům věcí. Ano, dokud se nedostaneme sem, budeme stále osamoceni, protože se budeme sdružovat jen s těmi, kdo jsou na stejné úrovni mysli, a tam se budou aplikovat běžné společenské tendence. To je to, co vidím všude na světě. Samota se stává v našem hnutí problémem...

Kadamba Kánana Svámí, 8. června 2014, Stockholm, Švédsko, Šrímad Bhágavatam 2.5.14

Původní text v angličtině zde.

Přeložil MadhuPandit dása