Co když...

Někdy mohou malé věci mít tak velký význam. Když se to nestane, tak to také může být k něčemu užitečné. Bylo mi kolem čtrnácti let, seděl jsem v autobuse a vedle mě bylo jedno prázdné sedadlo. Pak přistoupil do autobusu ten Hare Krišna a já jsem si říkal: "Ale ne...," protože jsem věděl, že jediné prázdné sedadlo v autobuse bylo vedle mě. Myslel jsem si: "Ó Bože! Ale ne! Doufám, že se tohle nestane!" Skoro jsem se plazil po stěně autobusu! No jasně, sedl si vedle.

Podíval jsem se na něj a myslel jsem si: "Ó můj Bože. Ale ne! Hare Krišna!"

On se zase podíval na mě: "Hm, hipík. Ó Bože! Hipík! Ale ne!"

A já jsem si říkal: "Ale ne, Hare Krišna!"


Tak takhle daleko se to dostalo. Po několika zastávkách vystoupil a bylo to. Ale co kdyby mi dal pozvánku na nedělní hostinu?!

Co kdyby řekl: "Hej, pššššššššt. Tohle je pro tebe."
Já bych řekl: "Uh... ok... díky." Byl bych v šoku, ale možná bych to šel omrknout, protože jsem se zajímal o duchovní věci. Jenže on mi ten lístek nedal, a tak se nic nestalo.

Tak či onak jsem se nějak zapojil do Centra mládeže, které mělo vegetariánskou restauraci a různé kurzy jógy a meditace. Pak tam jednoho dne přijel swámí z Indie a oni mě požádali, jestli bych ho mohl přes noc ubytovat. Řekl jsem: "Jasně, žádný problém."

Vzal jsem swámího domů, ale on se o mě nezajímal. Říkal: "Ok, zítra navštívím křesťanský klášter a bude velice pěkné být s lidmi, kteří mají duchovní zájmy."
A já jsem si říkal: "Ale já mám duchovní zájmy." On to tak každopádně neviděl.

A ráno odešel a já nevím kam, ale zapomněl si na šňůře set oblečení, tak jsem si ho vyzkoušel - před zrcadlem (smích). Myslel si, že nemám žádné duchovní zájmy... Tak jsem byl zachráněn od májavády, ale dostal jsem šafránové oblečení a jen obléct si ho před zrcadlem mělo efekt. Mělo to vliv! Však víte, všechno tohle hraje svou roli.

Takže dívejte, myslíme si, že lidé se nezajímají, ale to není pravda. Každý, každý chodí kolem a myslí si: "Co dělám? Co ve skutečnosti dělám? Co dělám?" Někdy, jen občas, potkáte démona, který říká (hřímajícím hlasem): "Já vím co dělám! Vím přesně, co dělám! Jsem člověk, který se sám vypracoval!" Ale to je výjimečné. Většinou lidé ve skutečnosti hluboko ve svém srdci chodí okolo a neví, co dělají, a uvědomují si to. Vědí to a přemýšlí: "Co to dělám?" Nejsme takoví? Nebyli jsme takoví? Nechodili jsme okolo, myslíce si: "Co dělám?" Pracujeme v nějakém zaměstnání, říkajíce: "Co vlastně dělám? Tolik z nás...

ČČ Madhya 22.75, 20. června 2014, Stockholm, Švédsko

Původní text v angličtině zde.