![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzeSqGf4FhaDb6fEJlY23NRtgO6DWxXTpYJ5KPSKpTXxINKyyRSr54p70HFrPeoPGj40g0YdeipMcAwaHNsYEnddPgH3-HRORcu6rYcvnB3y93UGHt3jsdGWQGWwYmQRrBQV9P6fAKvYw/s400/CZ_13Jan2016-6.jpg)
Sanátana Gosvámí učinil zajímavou poznámku ohledně odříkání
oddaných Krišny, které je:
tapas, neboli odříkání, se nevztahuje tolik na těžkosti a odříkání těla, jako na přímou koncentraci mysli. To je opravdu pěkné – neboli
naším
odříkáním je koncentrace mysli k jednomu bodu. Když jsem toto četl,
tak to ve mně rezonovalo, protože často hovoříme o tom, jak těžké je upevnit
mysl během zpívání a jak bojujeme s nepozorným zpíváním. Ale myslím, že to
není jen nepozorné zpívání – je to nepozorné žití, jsme vinní nepozorným
životem. Vše, co děláme, provádíme automaticky nepozorně. Nevzpomínáme v každé
situaci na Krišnu. Pokud bychom se jen v každé situaci snažili zaměřit na
Krišnu, bylo by to tak moc odlišné.
Kadamba Kánana Svámí, 2 srpna 2011, Flumserberg, Švýcarsko, Seminář „Na cestě ke Krišnovi s setkáme sami se sebou“
Původní článek v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat