Služba - milost, která nás zachrání

Když v hmotném světě procházíme nějakou obtížnou situací, můžeme si skutečně uvědomit, že to není moc pěkné místo a upneme se na návrat k Bohu: "Ano, jsem připraven, teď to opravdu chci."

Touhu vrátit se zpátky k Bohu si však můžeme udržet jen tehdy, jsme-li přitahováni ke službě Krišnovi. Přitažlivost ke Krišnovi se musí projevit jako přitažlivost ke službě Krišnovi. Pokud jsme jen nečinní a oceňujeme Krišnovu slávu, jsme v šánta rase (neutralitě). Prabhupáda říkal, že šánta rasa je téměř impersonalismus, a proto se musíme stát přinejmenším dásyam (služebníkem) a zaměstnat se službou. Musíme pro Krišnu začít dělat nějakou službu.

Ať je tou službou cokoli, musíme ji brát velmi vážně: "Tohle dělám pro Krišnu." Když máme službu, máme duchovní život, pak se též rozvíjí naše přitažlivost ke Krišnovi. A výsledkem naší služby bude, že také začneme oceňovat Krišnovo jméno, slávu a vlastnosti.

To, co nás udržuje ve spojení, je služba. Když zapomínáme provádět nějakou praktickou službu a snažíme se dostat do hluboké meditace o Krišnovi, nebude to fungovat.

Služba je tou milostí, která nás zachrání. Krišna nás Svou milostí zachraňuje skrze tuto službu.

Přednáška, Praha 2011

Původní článek v angličtině zde.