Žít sen

Když se očistíme, můžeme vidět Krišnu. Jinak naham prakasah sarvasya yoga-maya-samavrtah (Bhagavad-gíta 7.25) - pro podmíněnou duši Krišna zůstává avrtah, skryt. Nemůžeme Jej vidět. Dokonce ani ti, jež se snaží oprostit od vlivu hmotné přírody, Ho nemohou spatřit. A dokonce Jej někdy nemohou vidět ani oddaní, kteří zpívají Hare Krišna. Někdy Ho vidíme a jindy ne. Jsou chvíle, kdy Jej nemůžeme vidět, a to je ta potíž - pak vyvstává pochyba.

avrtam jnanam etena
jnanino nitya-vairina
kama-rupena kaunteya
duspurenanalena ca(Bhagavad-gíta 3.39)

Je vysvětleno, že toto zahalení způsobuje vliv chtíče. Kvůli chtíči, touze vykořisťovat hmotnou energii, atmendriya-priti-vancha — tare bali ‘kama’ (ČČ Ádi-lílá 4.165). Kdy smýšlíme způsobem JÁ a MOJE smysly, a vše je určeno k tomu, aby to sloužilo MNĚ; já mám být král.

Byl jeden starý film, který si stále pamatuji. Jmenoval se Půlnoční kovboj. V tomhle filmu byl muž, který žil ve starém squatu někde na staveništi. Byla to prázdná budova a on byl mrzák. Jmenoval se Ratso, a uprostřed filmu měl sen. V onom snu se ocitl uprostřed pětihvězdičkového hotelu, kouřil, ležel na nějaké nóbl posteli vedle bazénu a u toho mu sloužilo pět dívek. Jedna mu pilovala nehty, druhá masírovala ramena, další nalévala drinky a tak dál. Ratsův sen. Takže si ve svém snění snil o takovém požitku. Je zde taková rozmanitost snění a jeho sen se samozřejmě nikdy nenaplnil (smích).

V hmotném světě je tolik snů, které se nestanou - atmendriya-priti-vancha, protože máme zájem o to, abychom sami sebe dávali do středu. Důsledek je, že jsme zahalení, a pak přicházíme do obtížných situací.

Večerní přednáška, BG 1.1, 19. března 2015, Pretoria, JAR

Původní text v angličtině zde.