neděle 19. dubna 2015

Vyhýbání se kritizování ostatních

Otázka: Co mohu udělat pro to, abych zastavil svou mysl v kritizování ostatních?

Vnějšně můžeme začít jejich opěvováním. Ze zvyku kritizování se dostaneme vytvářením zvyku opěvování, ale to je jen vnější, povrchové.

Na hlubší úrovni musíme změnit celý svůj postoj. Musíme začít smýšlet způsobem: "Kdo jsem já, že kritizuji?" Když posuzujeme ostatní, znamená to, že máme nafoukané pojetí sebe samého - myslíme si, že jsme důležití a víme to lépe než ostatní. "Bože, oni jsou bezradní tvorové! Nemůžou něco udělat správně? Kdybych tady nebyl, no kruciš! Díky Bohu, že jsem tu, jinak by bylo všechno špatně. Znovu jsem zachránil den! Beznadějné případy!" Pýcha se sem vplíží, jestliže si myslíme, že jsme něco, co ve skutečnosti nejsme.


Namísto toho bychom si měli myslet, že jsme prostě jen případy milosti a že sem ani nepatříme. "Co někdo jako já dělá ve společnosti vaišnavů?! Není to kvůli mému kreditu, ale díky kreditu oddaných, kteří mě vyzdvihli, a poté mě Prabhupáda donutil svými expertními taktikami kázání a porazil všechny mé argumenty. Jinak bych tohle nikdy neudělal, nikdy!" To si musíme pamatovat.

V tomto životě jsme se dopouštěli tolika hříšných činností, protože jsme měli z minulých životů mnoho hříšných sklonů. Jsme svou povahou tak hříšní. Proto je překvapující, když jsme vůči všem kritičtí, pokud máme na mysli, jak jsme pokleslí a nízcí. Tohle musíme cvičit, vidět sebe sama tímto způsobem, abychom opravdu překonali tuto tendenci kritizovat, jinak se vrátí v nějaké jiné podobě.

Ale tohle hnutí je hnutím Pána Čaitanji, a proto nás tato kritika zbrzdí jen trošku. Pán Čaitanja chápe, že jsme vaišnavové-nováčci, a tak to nebere tak vážně. Není to tak, že všechno je mahá-aparádha! Existují oddaní, kteří říkají: "Ó, kritizoval jsem tohoto oddaného, což je mahá-aparádha, a tak jsem teď odsouzen na zbytek svého duchovního života a nikdy to nemohu odčinit!" A pak vše, co s tím mohou dělat, je dostat se do nějaké deprese. Nebo lidé, kteří každý den chodí žádat o odpuštění svých přestupků, až jim v jednu chvíli musíte říct: "Ok, odpustím ti tvé přestupky, když mě přestaneš žádat o odpuštění tvých přestupků!"

Vidíme, že Pán Čaitanja je velice milostivý a velkorysý, a že nás přijímá. Ano, jsme banda neomalenců - trochu nekulturní, poněkud nižšího vědomí, a takto spolu také jednáme. Nadáváme si, máme tendenci nemít k sobě úctu a tak dále. A díky ochraně Pána Čaitanji okamžitě nepoklesneme. Jsme pořád zde a postupně se více očišťujeme. Během let získáváme více poznání a více zodpovědnosti, až se dostaneme ke standardům čistoty. Proto se říká, že na začátku je cesta velmi široká, ale nakonec se zužuje. Takže na začátku našich duchovních životů nemáme takovou zodpovědnost jako později.

Tohle musíme chápat, ale přesto pokud příliš často podléháme kritizování, vysuší to náš duchovní život a vezme nám to chuť, a pak je to těžké! Jak potom může člověk zůstat zaměřený na Krišnu a ne znovu poklesnout k toužení po štěstí v tomto světě? Kritizování je velice nebezpečné, a zejména to platí pro ty, kteří nosí šafrán.

ČČ Antya-lílá 7.16, 2 ledna 2015, Německo

Původní text v angličtině zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat