Možná znáte ten příběh o papežovi, který přijel do Vrindávanu. Byl zrovna s oddanými a v jednu chvíli zazvonil telefon a papež řekl:
„Já to musím vzít. Tento telefonát je velmi důležitý.“
Přijmul ten hovor. Mluvil a vyšlo najevo, že mluví s Bohem! Nějakou dobu spolu diskutovali a pak oddaný řekl:
„Ó, mohl bych s Ním taky na chvilku mluvit?“
„Jistě, řekl ten papež, žádný problém. Ale nemluv příliš dlouho, protože to je mezinárodní hovor.“
Později zazvonil telefon oddanému a on pak taky mluvil s Bohem a papež říká:
„Hej, ty máš taky jeden!“
„Jo.“
„Můžu?“
„Jasně, jasně není problém. Mluv jak dlouho chceš, je to místní hovor.“
To je celý příběh, ale je v něm pravda. My máme blízkost, velmi blízko, tím jak Mu neustále sloužíme. Proto žití v chrámu je tak hezké, protože žiješ s Krišnou! Nebo zpívání svatého jména je tak hezké, protože to jméno je Krišna! Takže On je tady. Je úplně tady! Není to jako že „To je modlitba.“
„Co je tohle zpívání?“
„Je to modlitba.“
„Ó, to je modlitba?“¨
„Ano, je to modlitba, díky níž můžeme komunikovat s Bohem.“
Myslím tím, že je to chudé vysvětlení! Dobrá, omluvte mě, modlitba? Je to jako bychom omezili zpívání jen na modlitbu. My jsme přímo tam s Krišnou! On je s námi. Jenom zpívejte, On je tady. Jeho přítomnost je tady. Můžeš to cítit, můžeš to zažít, můžeš to vnímat! Něco tam je. Takže takhle se sdružujeme s Krišnou a tímhle způsobem není těžké nebo umělé rozvinout s Krišnou vztah.
Kadamba Kánana Svámí, 12.3.2012, New York
(přeložila bhn. Jana Jendrulková)
Žádné komentáře:
Okomentovat