Rozvíjení naší přirozené chuti

Roky jsem byl ve Vrindávanu a bylo to tak obtížné! Pokud se cokoli stane, pak se to stane ve Vrindávanu. Jednou jsem seděl ve své kanceláři a najednou slyším takový „kloktavý“ zvuk vycházející z elektrické zástrčky. A když jsem se podíval na tu elektrickou zástrčku, tak jsem viděl, jak z ní stříká ven voda! Myslím tím, tohle je Vrindávan. Cokoli hmotného vezme desetkrát, dvacetkrát nebo padesátkrát více energie než kdekoli jinde! A když už si myslíte, že jste to všechno spravili, tak pak teplota ty věci roztaví a zimou to popraská, což dělá ze všeho extrémní záležitost!

Tak nad tím jsem přemýšlel, že je to Krišnův design, abychom tak či onak zaplatili tu cenu našeho snažení. Takže je zjevné, že Krišna nás „pušuje“! Pušuje nás! Jinak bychom neudělali nic. Ale jít přes tuhle zábranu chuti je velkou otázkou pro většinu z nich a to je ten zásadní bod! Když už auto jede z kopce tak žádný problém, ale tlačit ho nahoru do kopce, pak je to ta těžká část! Proto chceme udělat průlom a ten pochází z následování toho, co nás přirozeně přitahuje. Nemůžeš prostě jen říct:

„Ó, uf to je tak mnoho služby!“

Ne, my bychom to měli rozvinout. Děláme svou povinnost, ale nemůže to být pouhá naše povinnost, protože můžeme taky dělat něco, co máme opravdu rádi. A to je důležité - vytvořit si prostor na to dělat pro Krišnu něco, co máš opravdu rád…Každý musí najít nějakou oddanou službu, kterou má doopravdy rád a dělat ji pro Krišnu. Ale samozřejmě to není vše, co děláme, dobře, tak dělej to, co je potřeba a tak dále.

Takže to je něco pro nás, následovat naši přirozenou chuť a zlepšovat ji. Jako tihle pudžárí, milují to, když mohou dělat nějakou oběť a vrhat všechny ty mantry kolem a všechen ten hokus-pokus!

Kadamba Kánana Svámí, 12.3.2012, New York

(přeložila bhn. Jana Jendrulková)