Je jedna věc, kterou bych chtěl zmínit o dobročinnosti - vaišnavská dobročinnost není pouze o rozdávání příspěvků tady a tam, protože když je vaišnava dobročinný, nerozdává jen něco ze svého vlastnictví, vaišnava rozdává sám sebe. Pokud dáváme sami sebe, je to ta největší dobročinnost.
Takto to funguje v oddané službě - vaišnavská štědrost překračuje logiku, jde za kalkulaci, překračuje limity a Krišna nějakým způsobem pomůže...
Samozřejme je zde ta věc jako přehnané úsilí. Přehnané úsilí nastává tehdy, pokud obětujeme naše základní duchovní činnosti jako je zpívání japy, vstávání brzy ráno nebo čtení. Pokud jsme tak moc vytíženi službou, že nemáme čas číst a zpívat, pak je čas říci: "Ne, Prabhu! Není to možné."
Musíme zpívat a číst. Pokud děláme tolik služby, že nemůžeme zpívat a nemůžeme číst, je to k ničemu. Na nic! Ubližujeme tím sami sobě. To je přehnané úsilí!
Jinak je vaišnavská štědrost překrásná věc. Vaišnava se přizpůsobuje, aby mohl potěšit jiného vaišnavu nebo někoho dalšího. A kázání je také založeno na principu štědrosti.
Když jsem úplně poprvé přišel na nedělní hostinu, to byly dny! Bylo tam 15 různých chodů a každý z nich byl neskutečně výborný. A bylo to celé zcela zdarma, což bylo naprosto úžasné. Úplně mě ohromilo to, že to vše rozdávají zdarma. Bylo výjimečné. A opravdu mi to imponovalo.
A je to právě jen tato štědrost, kterou si můžeme lidi získat. Je to jediný způsob. Krišna dokáže přitahovat kohokoliv, ale my musíme být nápomocní v tom, abychom někoho přitáhli k vědomí Krišny. Je to právě skrze tuto štědrost - pokud se budeme chovat nesobecky a štědře. Pak si to dobude a získá srdce lidí.
Kadamba Kánana Svámí, 2009, Melbourne, Austrálie
Původní článek v angličtině z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás
Žádné komentáře:
Okomentovat