Občas jsme tak polapeni ve vnějších činnostech, že si
nevzpomeneme na Krišnu. Už roky si nanášíme tilak, nasloucháme a zpíváme také roky, též sloužíme v chrámu, a i přesto
i nadále nepřemýšlíme o Krišnovi jako o své prvotní prioritě v životě.
Každý den na přednáškách slýcháme, jak je Krišna naším konečným cílem a jak by měl
být naší prioritou, ale i přesto dáváme stále přednost mnoha ostatním aspektům –
naší pozici v chrámu, jak se k nám lidé chovají, kam se hodíme, jak
jen se mohu stát součástí něčeho a tak dále. A to vše raději než vzpomínat na
Krišnu jako na naši prioritu!
Hmotný svět je nespolehlivé místo! Nikdy nevíte... Právě v okamžiku, kdy se vše zdá být správně uspořádáno, se znenadání přihodí něco, co úplně otočí
celý život vzhůru nohama. Co na to můžeme říci? Toto je povahou hmotného světa!
Někdy jindy jsme v předvídatelné rutině. Prabhupáda
vysvětloval jeden verš, který popisuje, jak osoba slouží smyslům a jak je oddaná
svému pánovi - svým smyslům. Ten pán, smysly, však nejsou nikdy spokojeny a
nebudou nikdy spokojeny, dokud nebudeme sloužit Krišnovi, nebudeme ponořeni ve
službě Krišnovi, dokud Krišna nebude naší výhradní prioritou. A ten zbytek? Nikdy nevíte, co se může stát. V hmotném světě není žádná dokonalá
situace!
Dokonce i když máme život dobře
zařízený a žijeme v chrámu, pokud nedáváme v duchovním životě Krišnu na první místo, můžeme podvádět
sami sebe celý život o tom, co je skutečné vědomí Krišny! Ve skutečnosti si
nejsme úplně vědomi Krišny, stále tak nějak očicháváme Krišna vědomí a nejsme v něm
naprosto absorbováni. Vědomí Krišny je sice pěkné a přitažlivé, ale my se do
něj úplně neponoříme.
Opravdu není dostatečné se jen připojit ke klubu nebo být
součástí chrámu! Dříve nebo později musíme dojít až do situace... a může nám to
zabrat i 30 nebo 50 let čekání, než budeme staří, a potom budeme uvažovat: „No, možná, nakonec.... Dám prioritu
Krišnovi...“ Ale i přesto - znovu: ne každý tak moc zestárne, a to je nebezpečí,
které podstupujete! Můžete chtít čekat až do 80 let, ale co když toho věku
nedosáhnete?
Takže nemáme až tolik času a musíme to stihnout v tomto
životě – nebudeme se přeci vracet znovu, musíme jít zpět domů k Bohu v tomto
životě!
Původní článek v angličtině
z kksblog.bom přeložil Madhupandit dás
Žádné komentáře:
Okomentovat