Co nejvíce těší Šrílu Prabhupádu? Vzpomínám si na jeden
příběh o Tamál Krišna Mahárádžovi. Byl ustanoven jako tajemník GBC pro Indii, a tak
měl na starosti celou Indii. Byla to velice důležitá služba, protože tam byly
opravdu veliké projekty. Ale nějaký čas kázal Tamál Krišna Mahárádž i v Americe
s Rádhá Dámodara skupinou.
Poté Prabhupáda řekl, že od té doby, co Tamál Krišna Mahárádž opustil Indii, už věci neběží tak hladce, a požádal ho, aby se vrátil zpět do
Indie k povinnostem GBC. Tamál Krišna Mahárádž však moc nechtěl, protože se
mu dařilo v kázání. Jak tedy Prabhupádu přesvědčil?
Přivedl celou skupinu nových oddaných, které do hnutí přivedl.
Všichni byli pěkně oblečeni, s tilakem. Vzal je s sebou do místnosti k Prabhpádovi a řekl: „Prabhupádo, kážeme s autobusovou skupinou a toto všechno jsou noví
oddaní, které jsme do hnutí nedávno přivedli.“ A pak je všechny osobně představil: „Toto je bhakta... a toto je bhakta...“ Takto prošel celou místností!
Prabhupádovy oči se zakulatily a v úžasu řekl: „Dobře, ano, pokračuj s tímto programem!
Pokračuj, jen tak dále!“ Toto kázání bylo cennější, než všechny budovy. Vše, o co se Prabhupáda opravdu staral, bylo, aby se lidé stávali oddanými.
Takže udělejme i my něco pro to, abychom přivedli nové oddané. Jak
jen to udělat? Prabhupáda řekl: „Je to
velice jednoduché! Jen lidem ukažte, jak jste šťastní!“ Jednoduché, není-liž
pravda? Takže se nejdříve musíme stát sami opravdu šťastnými.
Kadamba Kánana Svámí,
září 2008, JAR, lekce
Z kksblog.com
přeložil Madhu Pandit dás
Žádné komentáře:
Okomentovat