Nemůžeme pouze oznámit: "Odevzdal jsem se!" Kdepak, musíme se odevzdávat znovu a znovu, je to pokračující proces. Musíme věčně získávat přízeň Krišny. Tak tomu říkám něco!
Musíme dostat náš duchovní život na úroveň bez kompromisů. Což znamená, že pro Krišnu není dobrého nic jiného, než to úplně nejlepší. Žádná poloviční práce, napůl standardy. Nic takového, vše v úplnosti a až do posledního konce, a potom nám Krišna samozřejmě také vyjde vstříc.
Pokud půjdeme ke Krišnovi jen napůl, On půjde naším směrem stejně tak, a Bůh je opravdu daleko. Ale jestliže k Němu přijdeme blízko, On k nám přijde také blízko, a pak se vyvine velice hluboký důvěrný vztah mezi Pánem a Jeho oddaným. To je možné, a to je také skutečný duchovní život. Takto se stanete obyvateli Vaikunthy. Pokud však děláme jen poloviční práci, pak pro nás Krišna zůstane jen jakousi pohádkovou postavou - taková namodralá, načernalá postava s flétnou v nebeském lese s úžasnými přáteli a zábavami, ALE... co to má společného se skutečným životem...
Nicméně ten, kdo plně odevzdá svůj život Krišnovi, začne vnímat duchovní úroveň víc a víc. Začne vnímat přímo Krišnu, čímž se stává jeho život veselým, namísto utrpení a boje. Bude extatickým, blaženým. A to je to, čím by měl duchovní život být.
Kadamba Kánana Svámí, 4. Ledna 2008, Stockholm, Švédsko
Původní článek v angličtině z kksblog.com přeložil Madhu Pandit
Žádné komentáře:
Okomentovat