Ale
občas se najde někdo s trochu nepřítomnou myslí a vy prostě jen jako:
„Prásk!“... Dáte mu do rukou knihu. Víte co – má ji ve svých rukách. Pak tam stojí,
kouká na ni a vy mu řeknete: „Ano, ano, my je neprodáváme. Tahle knížka je pro
vás.“
„Pro
mě? Opravdu? Ach.“ A má ji ve svých rukách. Toto je přirozená vlastnost
ruky – chce popadávat, držet. A jakmile to ta ruka jednou popadne, už to nechce
pustit. Takže musí mít tu knihu v rukách. Jakmile ji jednou mají
v ruce, ta ruka ji chce držet, dokonce i když se to mysli nelíbí. „Je to
moje.“
Je obtížné pustit věc z ruky, když už ji jednou máte. Takže potom, však
víte... někteří lidé si tu knihu koupí, ale je zde také hodně těch, kteří řeknou ne.
Avšak ti, kteří ji měli v ruce, vrátili ji zpátky a řekli ne, ti o tom budou
přemýšlet. Víte co tím myslím, jak jsem
řekl – zůstane to v mysli. Budou trochu zvědaví: „Co to vlastně bylo?“
Proto lidé, kteří dnes řeknou ne, jsou ti,
kteří řeknou ano zítra! Už si pro to připravují půdu. Takže se nebojte o
všechny ty lidi, kteří řeknou ne - to je v pořádku. Přinejmenším se
dostali do kontaktu, dostali šanci a nechali si ji ujít a začnou o tom
přemýšlet. A příště, až jim bude ta kniha nabídnuta, budou přemýšlet: „Dobře, možná“...
Někdy k vám tedy někdo z čista jasna přistoupí a řekne: „Mohu dostat jednu
z těchto knih?“ To je jeden z těch, kteří předtím řekli ne, a kteří o
tom přemýšleli a nakonec pak z vlastní vůle přišli a vzali si. Takto
bychom měli s tímto poznáním pronikat, protože je to opravdová věc. Můžeme
lidem říci, že je to opravdová věc a skutečně je! Je to pěkná věc, a proto se
na ni lidé dříve či později obrátí!
Šrímad Bhágavatam 5.1.33, 13. dubna 2013, Amsterdam, Holandsko
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat