V Bhakti-rasámrita sindhu je analogie
oceánu. Je řečeno, že oddaní jsou přirovnáni ke žralokům - ne proto, že
by se k sobe ošklivě chovali nebo něco takového, ale důvodem, proč jsou
oddaní přirovnáni ke žralokům, je především to, že žraloci nikdy
neplavou v řekách. Májavádíni říkají, že je mnoho řek a že se všechny
vlévají do jednoho oceánu, je mnoho cest a všechny vedou k jednomu
stejnému cíli.
Proto Šríla Rúpa Gosvámí používá
žraloka a říká, že žraloci nikdy neplavou v těch řekách neosobního
osvobození. Žraloci plavou pouze v hlubokých vodách bhakti. Ty řeky
osvobození (impersonalismu), jsou mělké, mělká voda. Ale žraloci plavou
pouze v hluboké vodě hlubokého oceánu. Je řečeno, že dokonce ani sítě
rybářů na žraloky nedosáhnou, protože ti plavou příliš hluboko. Proto se
žraloci nikdy nechytnou do sítí. Takže tímto způsobem vaišnavové nejsou
nikdy ovlivněni, protože jsou hlubocí. Když se jednou Šríla Prabhupáda
procházel na pláži u Tichého oceánu - pacifik označuje oceán, který je
klidný - zmínil se oddaným: "Ano, proč je ten oceán tak klidný?" A potom odpověděl: "Protože je velmi hluboký, velmi hluboký."
Takže
ano, pouze pokud jdeme do hloubky, hluboko v našem praktikování,
hluboko v našem zpívání, hluboko v naší koncentraci, když zpíváme
minimálně šestnáct pozorných kol, hluboce pohrouženi v naslouchání
svatému jménu, pouze pokud jsme hlubocí a snažíme se pochopit... je to o
pohroužení se do transcendentálního zvuku - to je náš život!
Saubhari Muni se ponořil do vody, a ačkoli to byla příznivá voda - voda Jamuny -
nestačilo to. Nebylo to dostatečně silné. Pokud člověk chce být
skutečně ochráněn, musí se ponořit do transcendentálního zvuku - śābde pare ca niṣṇātaṁ brahmaṇy upaśamāśrayam (ŠB 11.3.21), neustále se musí koupat v transcendentálním zvuku - hluboce pohroužen. Když jsme hlubocí, potom jsme v bezpečí.
Simháčalam, Německo, 15.května 2013, ŠB 9.6.50
Odkaz na přepis v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat