čtvrtek 10. listopadu 2016

Relativní utrpení

Existoval videoklip o teenagerech v Austrálii, kteří měli velice těžký život - měli iPady s pouze 1 GB paměti! A o sobotách, kdy jejich rodiče jezdili na všechny ty nákupy na celý týden a zajeli s autem do garáže, musely děti odnášet celý ten nákup, celou tu cestu od auta až do kuchyně! Ó můj Bože, jaký to intenzivní život! Takové je tedy utrpení mladé generace v Austrálii (smích).

No, všichni jsme takoví. Všechno je příliš. Kuchyňské dřezy jsou plné špinavého nádobí. Když procházíte domem, prádlo se vrší na židlích, takže si není kam sednout. Je to prostě ztělesnění letargie, lenosti kali-jugy. Máme nekonečný seznam nezodpovězených e-mailů a jsou auta, na které lidé píší: "Chci umýt!" Jen nekonečné příznaky letargie; jako vědomí mokré přikrývky: "Musím něco dělat? Radši bych dělala něco pasivního, něco jako sledování televize nebo hraní počítačových her. Něco, u čeho ve skutečnosti nemusím dělat nic, pokud možno. Něco dělat je tak únavné."

Doufáme, že nám kouzelný charakter přiletí na kouzelném koberci a dá nám úžasnou inspiraci v kírtanech a přednáškách - něco, co nás ponese, něco, co zařídí, abychom se odevzdali. A tak to odkládáme - život za životem. Říkáme: "Já se odevzdám! Ano, chci se odevzdat, ale udělám to zítra." My však musíme prolomit tyhle bariéry teď a sami.

Přednáška na nedělním programu, 3. dubna 2016, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat