Muži nemají ani ponětí, co znamená manželství

část pátá

Dnes muži, a speciálně západní muži, nemají ani ponětí co znamená manželství. Oni si myslí, že manželství je partnerství, kde se muž a žena vzájemně přitahují, jsou spolu a snaží se spolu být šťastní. Tohle si myslí, že je manželství. Ale ve védském modelu manželství znamená, že muž dívku vede, že se o ni úplně postará. A to je to, co dívky chtějí. A ony se pak cítí ochráněny a jsou šťastné, že je o ně postaráno. Ale ten muž o tom takhle nikdy nepřemýšlel. „Vždyť se o sebe docela dobře starala ještě předtím, než jsme se setkali, tak proč bych se o ni měl takhle nyní postarat?“ On to nechápe. „Proč bych pro všechno na světě měl nad ní převzít starost? Proč?“ Ale tímto způsobem je to navrženo.

Řekl jsem tohle jednou v letadle jedné německé osvobozené ženě. A ty, když jsou osvobozené, tak jsou opravdu osvobozené. A pak jsme o tom trochu hovořili a ona nakonec řekla: „Možná na té tradiční společnosti něco bylo.“ Kde žena byla doma a starala se o děti. Možná to nebylo až tak špatné, řekla. A ona samozřejmě pracovala a děti měla ve školce a viděla je velice málo a tak dále. A celý tenhle systém je zde proto, že děti potřebují docela dlouho trvalou pozornost. Docela dlouho. A když to nepřichází od matky, ale z nějakého neosobního systému, školky, tak to nepomáhá. Může to mít nějaké pěkné prvky, ale matku to nenahradí. Protože mezi matkou a dítětem je tak hluboká vzájemná láska, že od matky to vezmete. Od matky přijmete věci, které byste od nikoho jiného nepřijali. Tak jako v každém indickém filmu: „Mááámooo!“

Takhle jsme vytvořili umělý svět, umělou nezávislost žen. Ale když to potom začneme překládat do moderních termínů, že ženy by měly být závislé, a tak dále, muži se stanou diktátory. „Sklapni ženská, ty nízká bytosti!“ Atd. A pak tu máme tohle. Což je ale opět nepochopení. To je ta druhá strana nepochopení. Protože zde musí být respekt. Správné vztahy, vztahy v kvalitě dobra, jsou založeny na respektu. A když je zde respekt, všichni se budou ke všem chovat správně.

Poté nemusí bramačáríni plivat před myšlenkou na ženu, ale mohou každou ženu oceňovat jako svou matku. A i malá holčička je mataji. „Ale není tohle trochu trapné?“ V moderní indii to už takhle není. Bratr se sestrou oslavují svátek Rakhi bandhan. A příště to už jsou chlapec s dívkou na motorce. Na den příchodu Pána Balaráma je Rakhi bandhan, kdy si bratr se sestrou uvazují náramky kolem ruky a jsou spolu. Tohle vše se děje, ale rozhodujícím faktorem je, že vztah musí být založen na respektu. A když je tam správný respekt, pak všechny varny fungují dobře. Protože brahmačáríni respektují matajís a pomáhají jim. A brahmačáríni žebrají. Ale není to až tak těžké, že by jim tolikrát někdo bouchl s dveřmi před nosem. „Ne, nemám zájem. Ne, vypadni!“ Ne. Když jdou malí kluci žebrat, každá matka jim něco dá. Něco jim prostě musí dát. A takhle brahmačáríni žebrají a je to v pořádku.

Někteří naši majápurští hoši od BhaktiVidjáPúrna mahárádže byli jednou vysláni žebrat. Ode dveří ke dveřím. Od obchodu k obchodu. A velice se jim dařilo. Oni na to byli i pyšní. Mladí kluci a získali tolik věcí. Ve skutečnosti získali jídlo pro sebe na celý den. „Dokázali jsme to!“ A tímto způsobem je to pak velice pěkná společnost, kde je každý ceněn.

Kdežto v dnešní společnosti je mnoho lidí k ničemu. „Ty jsi k ničemu. Ty Hare Krišna jsou budižkničemové.“ Jediné, k čemu jsme dobří v moderní společnosti je, že pro ty bezohledné diktátory, kteří zneužívají svět, jsme symbolem svobody. Oni vykořisťují obyvatelstvo, ale my jsme symbolem svobody. A to je dobré, je to dobře. A proto jsou Hare Krišna dobří pro demokracii, protože svět pak vypadá, že je svobodný, přestože Velký bratr se vším manipuluje tak, že lidé se den za dnem v této konzumní společnosti stávají stále více a více otroky. Přečtěte si 1984, Orwellův román, pokud tomu nevěříte. Ale nechme toto stranou, protože to je jen hmotné a my hovoříme o správných základech společnosti.

Kadamba Kánana Svámí, 22. srpna 2012, Amsterdam, Holandsko, lekce Šrímad Bhágavatam 4.29.55