Milost Pána Čaitanji je naší záchranou. Ale jak získat
milost Pána Čaitanji, to je otázka. Víme, že tu je milost, ale náš problém je v tom,
že u ní nebereme útočiště. Nejsme vážní v tom přijímat u ní útočiště.
Zpíváme jen tak lhostejně. Nepřijímáme vždy jen prasádam.
Mohli bychom jít do chrámu, ale nejdeme tam. Mohli bychom dělat tolik věcí více
duchovně, takříkajíc „zůstávat v ohni“, ale my to neděláme… Všichni známe tu analogii se železem v ohni:
železo se v ohni rozpálí a pak se už chová jako oheň. Ale je tu i ten
druhý příběh. Když je železo od ohně vzdálené, pak vychladne a už se jako oheň
nechová!
A my pak říkáme: „Ó to je tak těžké!“ To je náš
problém. Tato část je skutečně na nás samotných a nazývá se odevzdání se.
Přestože milost Pána Čaitanji je velice propracovaná a existuje jí neomezeně druhů,
jako mahá prasádam, je zde stále ta komplikace s mahá prasádam,
která je: musíte si jej vzít a otevřít ústa! Musíte ve skutečnosti překonat
tyto těžkosti, abyste tu milost získali!
Zde je právě ten problém. Musíme se sami snažit. A to je
jednou těžkosti, že my si musíme vzít tuto část do svých rukou… tuto část, kde
se nám to nedaří… tuto část, která nám
stále utíká… tuto část, kde se postupně
vytváří slabost… to je ta část, kde nás maya
nachytá… to je ta část, kde i navzdory milosti Pána
Čaitanji tuto milost nezískáváme! Proto o ni musíme opravdu usilovat.
Kadamba Kánana Svámí, červen 2008, Durban, JAR
Původní článek v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat