Skutečný soucit začne pouze tehdy, když oceňujeme, že máme
něco lepšího. Pokud máme něco lepšího, pak můžeme být soucitní. Jinak pokud
jste venku a rozdáváte knihy tak můžete vidět své staré přátele, jak sedí někde
na terase a užívají si slunce, pak můžete cítit soucit sami se sebou, že tam musíte
stát na ulici s těmi knihami, zatímco všichni ostatní si užívají.
Ale pokud jsme přesvědčeni, že máme něco lepšího, pak můžeme
vyvinout soucit k ostatním. Poté můžeme zažít soucit. Čím více si
vychutnáváte Krišna vědomí, tím více soucitní můžete být a tím jednodušeji
můžete kázat! Pokud máme z Krišna vědomí radost, potom ho přirozeně budeme
chtít dát všem a lidé to začnou také oceňovat.
Je to, jako když jsem si koupil žlutou bundu a někdo mi
řekl, „Proč sis koupil zrovna žlutou bundu?“A já jsem mu odpověděl: „Protože
mi připomíná slunce. Je to něco zářivého. Pozitivní záře ve světě kde je každý
oblečen jen do černoty a temnoty!“
Krišna je jako slunce. Přináší světlo do tohoto temného
světa. To je skutečnost. To je Krišna vědomí! Přináší světlo do temného světa.
kṛṣṇa — sūrya-sama; māyā haya andhakāra
yāhāṅ kṛṣṇa, tāhāṅ nāhi māyāra adhikāra
Maya sebou přináší temnotu do všech směrů – utrpení,
břímě, těžkosti, stres, úzkost, ale Krišna vědomí tuto temnotu rozsvítí! Takže
pokud se zcela zaměstnáme v Krišna vědomí, soucit bude následovat.
Kadamba Kánana Svámí, říjen 2010, Melbourne, Austrálie
Původní článek v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat