
Tady v Austrálii jsem viděl mnoho krav, které čekaly, až je naloží do vlaku. Telata, všechna zamčená v kotcích. Zpíval jsem japu brzy ráno, poblíž nikdo nebyl, jen ta telata... cítil jsem v sobě cosi jako naléhavý pocit, že je mám pustit. Ale ona neměla, kam jít. Cítil jsem, že bych je pustil, ale neměla kam jít! Celá planeta je pro ně vězením. Není zde pro ně volný kousek místa. Ať půjdou kamkoli, budou chycena - to je tak otřesné, absolutně strašné!
Ale pokud alespoň vezmeme jejich mléko a nabídneme ho Krišnovi, získají věčný prospěch! I když je jejich utrpení strašlivé, je dočasné. Pokud nepřijmeme jejich mléko, možná jim přineseme nějakou úlevu; několik maličkých kapek úlevy od jejich dočasného utrpení.
Nevezmeme jejich mléko, okay...(hřímajícím hlasem) "Pokud se všichni stanou vegany a miliony a miliony lidí na světě nebudou pít mléko, pak to mlékárenský průmysl pocítí, spotřeba mléka bude klesat a kvůli tomuhle všemu bude muset trpět méně krav. To sníží dočasné utrpení krav! Joj! Máme nějakou dočasnou pomoc pro utrpení těchto krav."
Ale co když vezmeme mléko a nabídneme jej Krišnovi? Dáme těm samým krávám věčný prospěch, který nemůže být ničím zničen. Jen ať oddaní berou tolik mléka, kolik je jen možné, a nabízejí ho všechno Krišnovi! Touto cestou dejte kravám tolik věčného prospěchu, kolik jen půjde. A zbytek světa by se měl stát vegany (smích). Měli bychom mít hodně mléka, hodně. A dávat mléčné sladkosti veganům.
Šrímad Bhágavatam 2.3.1, 1. října 2013, Melbourne, Austrálie
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat