
Ráno po Queensday (1.5.) jsme se shromažďovali na různých
místech, venku v zahradách Radhadéše, nebo ve vnitřních prostorách zámku,
kde Maharáj spontánně hovořil o různých aspektech Krišnových zábav. Ve čtvrtek
(2.5.) Maharáj hovořil o kráse Krišnových fléten, a četl „Zpěv flétny“ (Venu
Gíta) z desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu.
Když Krišna hraje na svou flétnu, krávy se přestanou pohybovat; stromy se začnou hýbat; Yamuna se zastaví, a nemůže téct a v určitých jejich místech se vytvoří víry extáze. Šiva začne tančit. Brahma slyší zvuk flétny a ten zvuk procházející skrze jeho ústa je Gayatrí mantra. Když Šrímatí Radharaní zaslechne flétnu, slyší: „O nikoho jiného nemám zájem. Jen o Tebe samotnou.“ Tímto způsobem Krišna komunikuje a hraje si se srdci svých různých oddaných. Hraní na flétnu je Krišnovo pozvání..
Další den se Maharája zaměřil na zvednutí kopce Govardhanu.
Co mám rád na této zábavě je to, že ten kopec poskytuje útočiště zvířatům, stromům i lidem – prostě všem! Áčárjové říkají, že Šrí Giriráj může dát útočiště všem třem světům. Višvanáth Čakravartí Thákur říká, že díky Jeho (Krišnově) extázi, Govardhan naroste. Také víme, že Govardhan je Krišna a Krišna může dát útočiště všem živým bytostem. Množství útočiště, které může Krišna dát, nemá konce. Mám rád tento bod.

Posledního dne byla jasná obloha a tak Maharája dal lekci
pod kvetoucím třešňovým stromem. Bylo to idylické s čerstvým vánkem,
přinášejícím občasné spršky přírodních confeti. Zde Maharáj hovořil z kapitoly
nazvané, „Úžasný Krišna“.
Šakhatásura ukazuje vůz falešného poznání, které bylo použito ve snaze rozmáčknout Krišnu. Máme mnoho našich vlastních přesvědčení, že Krišna nedává už více smysl. Vezme to nějaký čas, překonat toho neoddaného v nás. Krišna vědomí neznamená, že máte železnou tyč s obrázkem Krišny na hlavě tak, abyste neustále viděli Krišnu. Ne, musíme vidět, jak se věci ke Krišnovi vztahují.
Později odpoledne Maharája odešel na rychlou procházku skrze
Rádhadéšský les a okolí. Cestou jsme překonali zelené kopce s veselými kravami.
Přestože byla původně procházka nazvána japa-walk, ve skutečnosti tam až tolik
moc japy nebylo. Hovory se stáčely kolem veselých událostí uplynulých dní v Rádhadéši.
Bylo to dobré cvičení a ve velkolepé společnosti.
V pátek dal Maharája ranní lekci. Znovu zdůraznil
důležitost milosti v duchovním životě a jak stále, naděje za nadějí,
doufáme, že navzdory našim nečistotám, můžeme přitáhnout milost Pána Čaitanji a
Šríly Prabhupády. Řekl, že často hovoří o tomto tématu, protože pro něj je
velice důležité. Je to to, na čem stojí jeho celý život!
V Rádhadéši zapadá letní slunce v půl desáté. A
tak se později večer komunita sejde na sladké bhajany a vrcholem je oslnivý
daršan Šrí Šrí Rádha Gopínátha. Jaký báječný způsob, jak přinést světlo do
konce dne. Maharáj se behěm svého pobytu v Rádhadéši neustále rozdával k setkáním
a osobním opětováním s oddanými, kteří se sem sjeli z různých koutů
Evropy a světa.

V pondělí (6.5.) ráno odjel z Rádhadéše na
Simháčalam (Německo), jeho další zastávky.
Fotogalerie je zde.
Původní článek od Rukminí
v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat