Transcendentální léčba

Brahmananda vyprávěl ve Vrindávanu příběhy a já jsem jim naslouchal. Byl nemocný a Prabhupádovi se to nelíbilo.

Prabhupáda říkal: „Jak můžeš být nemocný? Jak jen můžeš být nemocný?“ „Prostě jsem nemocný.“ „Ty jsi pořád nemocný.“

Nebyl vůbec soucitný a Brahmananda trpěl, opravdu ho to bolelo a Prabhupáda byl drsný; pokračoval, jako by to byla nějaká ohavná nemoc – nechutné! Brahmananda se cítil čím dál hůř. Pak za ním Prabhupáda přišel, promnul mu hlavu a on byl vyléčen. Tímto způsobem je zde transcendentální milost.

Brahmananda prohlásil: „Ano, on mě takto uzdravil.“

Potom řekl, že jindy ho také Prabhupáda vyléčil. „Měl jsem problémy se zády a nemohl jsem se narovnat, a tak jsem seděl na židli. Všichni oddaní šli ven kázat a já jsem byl jediný, kdo zůstal v chrámu. Pak zazvonil telefon a cítil jsem, že ho musím zvednout, jenže jsem nemohl. Přesto jsem ho nějakým způsobem vzal a byl to sekretář, který chtěl mluvit s Brahmanandou. ‚Prabhupáda chce, abys okamžitě přišel a stal se znovu jeho sekretářem,‘ řekl.“

Brahmananda odvětil: „Ale… ale… ale jak mohu přijít? Má záda…“ A potom znenadání zjistil, že stojí rovně a jeho záda jsou vyléčena, a tak řekl: „Okamžitě běžím.“ Takto byl vyléčen transcendentálním způsobem Prabhupádovou energií a tak to pokračovalo i další roky.

Domácí program, 29. září 2014, Pretoria, JAR

Původní text v angličtině 

Hledat společné principy

Otázka: Můžeme vést Krišna kathá s muslimy a křesťany? Změní to jejich srdce a přijmou pak oddanou službu?

Šríla Prabhupáda řekl, že jiskřička vědomí Krišny je v každém; musíte ji najít a rozdmýchat. Takže nemůžete prostě jen hned říct křesťanům, že Krišna je jediná cesta! To je pro většinu z nich přespříliš na to, aby to přijali. A s muslimy také. Jsou zde rozdíly, takže k nim buďte citliví. Hledejte společné principy a potom se podívejte, kde je jejich oddanost.

Dobrý muslim denně studuje Korán a denně se pětkrát klaní. Chci tím říct, že to už docela něco znamená. Dodržuje Ramadan a tolik dalších věcí. Takže zde můžeme ocenit nějakou zbožnost.

Byl jsem v letadle a podíval jsem se na magazín v sedadlové síťce. Zachycoval příběh dvou muslimských dívek. Trochu jsem si v tom početl a bylo tam, že tyto muslimské dívky vždycky musely být zahalené; kromě toho, když byly s vlastním otcem nebo bratry. A když je jejich teta jako děti kojila, tak mohly být odhalené také před těmi bratranci. Velice komplikovaná a striktní pravidla. Tak jsem to tak četl, a pak na obrazovce přede mnou začal běžet film. V tomhle americkém filmu přišla mladá dívka do lékárny a koupila si něco bez předpisu. Později jsme zjistili, že to byl těhotenský test, který vyšel pozitivně. Takže jsme měli tyto dva příběhy.

Na jednu stranu jsme viděli popis velmi přísné společnosti, s jejími omezeními, která se zdají být příliš těsná. A poté vidíme odlišnou kulturu, kde jsou mladé třináctileté dívky posílány ven o sobotní noci… Takže bylo zajímavé vidět dva scénáře. Obvykle mívám čas říct celý příběh, ale máte představu, zbytek si můžete doplnit. A nyní – pro co se rozhodnete? Co je lepší? Poslat třináctiletou dceru do ulic v sobotu večer… anebo ji držet zahalenou?

Můj bod je, že můžeme vidět význam určitých tradic a ačkoliv my sami z těchto tradic nepocházíme, můžeme si vážit obětavé oddanosti, kterou tito lidé mají, a ocenit jejich hodnoty. Je to něco k ocenění. Myslím, že pokud budeme hledat společné oblasti a poté přijdeme s Krišnou, bude to velice dobré. Samozřejmě to neznamená, že musíme jít do mešity a pětkrát denně se klanět, nebo že si všichni muži musí ve jménu kázání nechat narůst bradku. Ale i přesto – společné principy jsou to, co hledáme s lidmi, kteří jsou upevnění v nějaké víře.

Přednáška na nedělním programu, 28. září 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Vůdce

Kadamba Kánana Svámí, 29. září 2014, Pretoria, JAR, domácí program

Existuje mnoho příběhů o Brahmánandovi. V raných dnech se stal Prabhupádovým věrným zástupcem. Jeho povaha byla kompletním odevzdáním se Prabhupádově touze. Cokoliv Prabhupáda řekl, on udělal. Myslím, že pokud je nějaká výrazná vlastnost v jeho charakteru, je to jeho loajalita. Je tím nejloajálnějším služebníkem Šríly Prabhupády, kterého si dovedete představit. Cokoliv Prabhpáda řekl, „Dobře, tak to jdeme udělat, ať je to cokoliv.“ To není tak jednoduché a u každého to tak rozhodně nebylo. Proto Brahmánanda získal toto unikátní postavení, být tak blízko Prabhupádovi.

Ve skutečnosti, Brahmánanda byl v těch ranných dnech vůdcem oddaných. Když jim bylo řečeno, že by si měli zvolit pokladníka, sekretáře a prezidenta, pak Brahmánanda řekl, „Satsvarúpa by byl dobrým sekretářem.“ a Gargramuni, kterého přezdívka byla Garga-money (money = peníze) byl jasnou volbou pro pokladníka. Prabhupáda řekl, „Ty bys měl být prezidentem.“ Tak se to stalo a od té doby měl Brahmánanda na starosti všechno a bylo to docela úžasné.

Právě v tu chvíli přišel do kanceláře účetního vrchní editor a Brahmánanda zahlédl tu příležitost. Řekl tomu muži, „Zde mám Bhagavad-gítu od A.C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupady a chtěl bých vám ten manuskript nabídnout k publikaci.“

Ten muž odpověděl: „Bhagavad-gíta? Právě jsme dokončujeme sérii duchovních námětů a potřebujeme Bhagavad-gítu, aby byla série kompletní! Bereme to.“

A bylo to. Macmillan, velká společnost, publikovala Prabhupádovu Bhagavad-gítu. To byl Brahmánanda. Prabhupáda byl velice dychtivý aby pokračovalo publikování knih.

Nakonec se to dostalo až do Japonska a to za dobrou cenu. Také Krišna knížka tam měla být vytištěna a Brahmánanda vyjednával s tiskárnou a informoval je, jak to mají udělat, a tak dále... Ale když Brahmánanda odjížděl, ještě to nebylo hotovo a on musel jít, aby stihl svůj let. Přestože slíbil, že to bude hotovo, ještě to nebylo. A tak byl velice zklamaný, protože věděl, že Prabhupádu to zklame. A jak tak stoupal po schůdkách k letadlu, najednou se tam objevila velká limuzína a jela po asfaltu přímo k letadlu a vystoupil z ní šéf Dai Nippon tiskárny. Brahmánanda viděl všechny ty osoby, se kterými pracoval a sešel ze schodů dolů. Oni vyndali tu krabici a předali mu ji. Brahmánanda pak odešel do letadla tam otevřel tu krabici a vyndal stříbrnou kopii Krišna knížky a muž vedle něj se zeptal, „Co to je?“

On odpověděl: „Toto je kniha o Krišnovi. Vydal ji můj duchovní mistr, A.C. Bhaktivedanta Swami a sponzoroval ji George Harrison.“

Muž se zeptal, „Kolik stojí?“

„$20“

Muž odpověděl, „OK, pak jí beru.“ (smích). On tu knihu koupil!

Takže když Brahmánanda dorazil do Ameriky, cítil se trošku rozrušený dát Prabhupádovi tu krabici, která byla už otevřená a Prabhupáda se zeptal, „Kolik knih tam je?“

On odpověděl, „Dvacet čtyř Šrílo Prabhupádo. Bylo jich dvacet pět, ale je jich už jen dvacet čtyři.“

„Ohh“ řekl Prabhupáda.

„Jednu jsem prodal v letadle.“

Prabhupáda řekl: „To je velice pěkné.“ Pak si vzal Prabhupáda výtisk do rukou a řekl, „Všechny tyto ostatní by se měly také prodat.“ Podíval se na tu, kterou držel a řekl, „A tato také.“

Všechny se prodaly a Prabhupáda byl velice potěšen. Takto byl Brahmánanda velice blízkým a důvěrným zástupcem Šríly Prabhupády a prakticky jako jeho syn, v mnoha ohledech velice blízko.

Původní článek v angličtině zde. 

Dobrý posluchač je dobrý hráč

Zrovna jsem mluvil s jedním hráčem na mridangu o tom, jak je hra na mridangu ta nejsložitější věc!  Ale proč je hra na ni tak obtížná? Je to nesmírně těžké, protože to není o různých úderech, různých baulech a dokonce ani o různých mantrách; není to o obtížných rytmech a tak dál. Toto jsou vedlejší součásti. Hlavní částí je sluch! Vše je to o poslouchání. Dobrý hráč na mridangu je ten, kdo poslouchá, kdo je naprosto pozorný.

Věnuje pozornost kírtanu a velice pečlivě následuje to, co slyší. To je neobyčejně obtížné a je to možné pouze tehdy, když člověk pozorně zpívá. Když je někdo nepozorným zpěvákem, bude zajisté také nepozorným hráčem na mridangu. Bude dělat všechno nepozorně! Projde životem jako v mracích a jen touto chůzí, jako když je člověk v mraku, bezděčně udělá tolik věcí, u kterých si později bude lámat hlavu "Proč jsem tohle udělal...?"

Přednáška, 2010, Švédsko

Původní text v angličtině zde.

Poselství světu

Sdělení významu tohoto verše je velice jasné a je to poselství, u jehož předávání světu bychom neměli selhat; znovu a znovu. Musíme mu důkladně porozumět. Musíme pochopit, že vzhledem ke skutečnosti, že společnost je uspořádána naprosto špatně, jsou tu všechny ty druhy nesprávných pochopení, jako třeba názor, že svět je přelidněn! Jsme připraveni říct, že tomu tak není a jsme připraveni to obhájit?!

Mnoho lidí říká, že svět je nyní přeplněný sedmi miliardami lidí. Jak by mohla planeta uživit sedm miliard lidí? To je otázka. Mnozí tvrdí, že je to nemožné, a že hlavní problém na Zemi je přelidněnost - kromě Šríly Prabhupády. On říkal něco jiného. Jsme my připraveni to opakovat, logicky pochopit a obhájit?

Je to jednoduché: lidé jí tolik zvířat, a proto jich tolik chovají, a všechna tato zvířata potřebují tolik obilí. Dobytek sní třicetkrát více obilí než člověk, tak je to řečeno. A přemýšlejte, kolik zvířat je produkováno pro jídlo.

Kdyby se lidské bytosti živily jednoduše obilím, nebyla by zde ta potřeba chovat tolik zvířat. A pak ta, která budou žít, budou ochraňována a budou žít poklidné životy. Poté by vše fungovalo. Prabhupáda řekl, že cestoval několikrát po celém světě a na tolika místech viděl, že je zde spousta nevyužité země. Kdyby byla půda jednoduše využita různými farmáři k produkci obilí pro jejich vlastní obživu, vše by pěkně fungovalo a svět by tak mohl nést o mnoho více lidí. A proto zde není žádná otázka přelidnění! Musíme být schopni se za to postavit a představit toto poselství světu.

Šrímad Bhágavatam 1.10.4, 23. září 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Proč je guru tvrdý

Etymologický význam slova "guru" je tvrdý, těžký. Je to tedy tak, že je zde určitá osobnost sedící na vyasasanu, která je tvrdým chlapíkem? "Ok lidi, dejte své jednání do pořádku! Se vším tímhle uspokojováním smyslů jste jen přitahováni k hmotným věcem! Kdy už vezmete vědomí Krišny vážně?"

Je tohle význam toho, že guru je tvrdý? Dobrá, někdy možná ano, ale ne nutně. Význam toho, že guru je tvrdý, je, že guru je tak těžký, že s ním nemůžete pohnout z jeho pozice, protože pevně zůstává u lotosových nohou Krišny! Myslím tím, že ostatní jsou "lehcí"; tak lehcí, že někdy jsou otřeseni na své cestě, když je trochu popostrčíte - jako loď, která pluje kvůli větru jiným směrem...

Nic se nezměnilo

Nic se nezměnilo. Všechno je stále stejné jako když tu byl Krišna před 5000 lety a projevoval Své zábavy ve Vrindávanu. Z domů obyvatel Vrindávanu kradl máslo a jogurt a všichni si na Něj stěžovali matce Jašodě. Ta, když viděla nevinnou tvář svého syna, nemohla uvěřit takovým věcem. Ale jednoho dne, když tam byl Krišna s rozbitým hrncem jogurtu a obklopen opicemi, Jej přistihla přímo při činu.

"A teď jsem tě chytila, ty uličníku!"

"Ó matko, přišel jsem a opice zrovna shodily tenhle hrnec dolů - přišel jsem, abych je zahnal!"

Nebylo to přesvědčivé. Matka Jašoda nebyla vůbec přesvědčena, a tak Ho chtěla potrestat a začala Jej honit s klacíkem. Samozřejmě Ho nikdy nechtěla bít, jen postrašit. Jenže potom Jej vylekala tak moc, že začal mít opravdu strach. V jednu chvíli řekla: "Jsi veliký kamarád opic, dáváš jim všechno to máslo a jogurt. Budu s tebou jednat jako s opicí!"

A Krišna odvětil: "Když se mnou takhle budeš jednat, půjdu a budu s těmi opicemi žít." Pak se matka Jašoda začala velmi obávat, že by to Krišna opravdu udělal, a tak se rozhodla Jej svázat, ale to také nefungovalo. Provaz byl vždy o dva prsty kratší! Došlo to do takového bodu, že si z vlasů vytáhla stužku, aby provázek prodloužila. Sousedé sledovali tu zábavu a přinesli ze svých domovů další hedvábné provazy. Matka Jašoda všechny poslala, aby přinesli veškeré provazy z Vrindávanu, ale stále byly o dva prsty kratší - než nakonec Krišnu chytila; svou námahou a Jeho milostí.

Takže se nic nezměnilo. Je to právě takový stav jako před 5000 lety - i dnes tu jsou pořád ty stejné dva prsty. Jeden pro naše osobní úsilí a druhý pro Krišnovu milost - to může Krišnu spoutat.

To se nyní děje a my můžeme Krišnu získat, pokud to chceme. A nezáleží na tom, kde jsme.

Večerní přednáška, 19. září 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.