Naučit se dávat

V tomto věku Kali to nebude tak krásné. Není možné to prostě dovést k dokonalosti v tomto věku. Člověk musí neustále dávat pozor na rušivé věci a v tom všem najít nějaké vědomí Krišny - tak to v duchovním životě je. Žijeme v bláznivém světě a musíme ho odclonit a udržet si naši malou Krišnovu bublinu. Musíme najít nebo vytvořit náš vlastní malý posvátný prostor uprostřed všeho toho šílenství. Tento posvátný prostor závisí na hloubce naší víry, kecit kevalaya bhaktya vasudeva-parayanah: musíme mít víru, že štěstí přijde pouze z oddané služby.

Dnes ke mně někdo přišel a povídá, "Slyšel jsem tolik negativních věcí o místě, ve kterém budu sloužit." Ok, tak tam jdi a vezmi s sebou něco dobrého. Tak se stáváme transcendentálními. Není to o braní. Co si bereme z Vrindávanu? To, co si z Vrindávanu bereme, je to, co musíme dát. Pokud to nepřijmeme, pak jsme prošvihli naši loď. Pokud jsme sem přijeli něco vzít, pak jsme to špatně pochopili. Braní znamená "já a moje": moje smysly, moje štěstí, můj duchovní život, moje zkušenost, moje vědomí Krišny. Všechno je o mně! Proto je důležité myslet na to, že jsme sem přišli naučit se dávat. Jen díky dávání se můžeme povznést nad naše sobectví.

(Kadamba Kánana Svámí, 24.listopadu 2018, Adi-Badarinatha, Indie, Parikrama 2018)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.