
Nedávno bylo ve zprávách, že nějaká ruská dáma, které mělo být údajně 119 let, řekla: "Za celý svůj život jsem nezažila žádný šťastný den!" No, to je trochu depresivní, že? Nemyslím si, že život je až tak špatný (smích). Každý by si měl vybavit alespoň nějaké šťastné dny, tedy až na tu paní. Co se dá dělat. Věc je ta, že v tomto materiálním světě nenajdeme naplnění. Můžeme tady mít vše, po čem jsme kdy toužili? Kdo to má?
Proto se v hmotném světě neustále cítíme trochu podvyživeni. Skutečná výživa přichází v našem vztahu s Krišnou a tam ji musíme najít! Teď je jednoduché říct: "Ale Krišna je tak daleko. Potřebuji ke své výživě něco tady a teď." Krišna je daleko pouze tehdy, pokud ho daleko dáme. Měli bychom se pokusit Krišnu přivést blíže k nám. Proto musíme začít se svým vědomím Krišny. Tím, že pochopíme, že musíme investovat do našeho vztahu s Krišnou, Ho přivádíme k sobě blíž! To je to, co děláme během naší ranní sádhany - našeho pravidelného čtení, zpívání atd. Přicházíme blíž ke Krišnovi. V Ádi Puráně je řečeno, že když zpíváme svaté jméno, jsme Krišnovi nesmírně blízko. To ve skutečnosti zažíváme. Může chvíli trvat, než to tak budeme vnímat, ale alespoň nad tím teď můžeme začít přemýšlet!
(Kadamba Kánana Svámí, 26.května 2018, Rádhadéš, Belgie, přednáška "Vědomí Krišny je skutečný svět")
Odkaz na přepis v angličtině je zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat