Poslouchal jsem přednášku Šríly Prabhupády, kde říkal, "Láska je pro Krišnu." Myslíme si, že milujeme tolik věcí, ale všechna ta láska nevydrží. Jediná láska, která může přetrvat, je láska ke Krišnovi; žádná jiná láska nevydrží bez ohledu na to, jak hluboce může být prožívána v přítomném okamžiku.
Jako mezi rodiči a dětmi, tak hluboká láska, ale jak jsou ty duše spolu dlouho? Bhágavatam se na to dívá z širšího hlediska, z širší časové perspektivy, a poukazuje na to, že život za životem prochází živá bytost tolika zrozeními v hmotném světě a na okamžik, jako dvě stébla trávy plující po řece času, jen na okamžik tato stébla plují spolu, než je rozdělí vlny času. Proto naše hmotná láska, dokonce i k těm, kteří jsou nám tak milí...čas nás rozdělí!
Ale to neznamená, že když přijmeme tuto filosofii, že musíme teď být chladní a že v tomto světě nemají smysl lidské vztahy a náklonnost a tak dále... Ne, jsme stále milující, ale musíme chápat, že takové pocity lásky budou smysluplné pouze tehdy, když je spojíme s Nejvyšším Pánem, protože tehdy do toho vztahu vstoupí prvek věčnosti. Potom je v takovém láskyplném vztahu věčný duchovní pokrok.
Pokud našim milovaným nedáváme vědomí Krišny, pak tam není vůbec žádná láska! Pak je to jen iluze. Na okamžik, "Tolik tě miluji!" a potom to vše zase zmizí. V hmotném světě není nic takového jako věčná láska.
(Kadamba Kánana Svámí, 20.prosince 2012, Durban, JAR, Šrímad Bhágavatam 12.6.40)
Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat