Vzpomínáme, jak Pán Čaitanja navštívil Vrindávan. Už po
cestě se stal tisíckrát extatičtějším, a když dosáhl Vrindávanu, stal se milionkrát
extatičtějším. A když už do Vrindávanu vstoupil, začal tam objímat každý strom,
jako by to byl jeho dlouho ztracený přítel. A když přišel k Jamuně,
okamžitě do ní skočil a nevyšel ven! Až jeho služebník ho vytáhl.
Jeho služebník přemýšlel: "Bude lépe, když ho vytáhnu dříve,
než se utopí." Myslím tím, Pán Čaitanja se topil! Co dělat? Co je za problém s topením?
Za nic na světě by neopustil Jamunu. Být v Jamuně... je snad
na světě nějaká vyšší dokonalost? A tak tam zůstal. Všechna ostatní logika byla
druhotná, a proto dokonce i přežití bylo druhotné.
No, každopádně ho jeho služebník vytáhl a nakonec ho vzal do
Vrindávanu.
Takové nadšení! Jen se vykoupat v Jamuně, která byla
požehnána Krišnou, která má černou barvu díky Krišnově doteku a která je
naplněna prachem z Jeho lotosových nohou.
Kadamba Kánana Svámí, 26. února 2013, Vrindávan, Indie, Čaitanja Čaritámrita seminář 1
Kadamba Kánana Svámí, 26. února 2013, Vrindávan, Indie, Čaitanja Čaritámrita seminář 1
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat