středa 12. července 2017

Číst by měl každý!

Neměli bychom před Božstvy projevovat hněv, neměli bychom před Božstvy plakat nebo si s sebou přinášet svá světská trápení. Když člověk pláče slzami extáze, to je pak jiná. Čaitanya Maháprabhu plakával litry slz před Pánem Jagannáthem, ale my bychom ke Krišnovi neměli přinášet své světské zármutky, neměli bychom to dělat. Je to podle pāñcarātrikī - pravidel, jež očišťují naše chování. Znamená to, že se máme učit jednat podle dharmy.

Tohle je velmi velký krok; veliký závazek. Je to o povinnosti a o naší touze. Můžeme to zvládnout, když si to přejeme. Můžeme to dělat, když řekneme: "Budu si přát, abych se změnil." A kvůli nevědomosti po tom netoužíme. Z důvodu nevědomosti se pořád honíme za pošetilými přáními; stále se pachtíme za hmotným požitkem a uspokojením smyslů. Je to kvůli nevědomosti. Proto potřebujeme kultivovat transcendentální poznání a důkladně číst. Každý by měl číst! Někdy za mnou někdo přijde a říká: "Ach, já jsem nikdy nečetl." To nevadí, teď čti.

Vzpomeňte si, jak Šrí Čaitanya Maháprabhu oslavoval bráhmanu, jenž byl negramotný a nemohl číst, ale přijal pokyn svého duchovního učitele, seděl tam každý den a svědomitě četl, i když neuměl přečíst ani písmeno! Lidé se smáli, ale Šrí Čaitanya Maháprabhu viděl, že pláče, a zeptal se ho: "Proč pláčeš?" On odvětil: "Pláču, když vidím tuto kresbu; obrázek Krišny coby vozataje Arjuny, Svého oddaného. Jak se Nejvyšší Pán stává vozatajem Svého oddaného, služebníkem Svého oddaného, to mě rozpláče!" A Pán Čaitanya řekl: "Ty jsi největším znalcem Gíty."

Šrímad Bhágavatam 1.7.34, 16. dubna 2014, Durban JAR

Původní text v angličtině zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat