Mnozí umělci dosáhnou uznání za svou velikost až po své
smrti, ale Beethoven byl slavný již za svého života – známý skladatel, složité
symfonie... Ale potom ohluchl. Dokážete si to představit? To byla prakticky ta nejhorší věc, která se mu mohla přihodit! Pro hudebníka je sluch zásadní. U lidí, kteří neumějí zpívat, to není tak, že by neuměli zpívat – oni nedokážou poslouchat. To je ten problém – neslyší a prostě neposlouchají. Ve skutečnosti to začíná nasloucháním. Hudba začíná nasloucháním. Takže vše je ve skutečnosti o uchu.
Beethoven s dokonalým sluchem, který dokázal slyšet
různé tóny a noty, ohluchl. Takže tak to bylo zařízené – stal se větším a
větším, byl největší, a potom ohluchl, ztratil to! Musel projít skrze agónii
toho, že o všechno přišel.
V duchovním životě je to také tak. V duchovním
životě můžeme během naší služby získat uznání, můžeme získat tolik prostředků a
tak dále, spoustu vnějších atributů. Za ta léta nasbíráte celou knihovnu vašich
knih, své parádní čadary a to všechno. Ale během duchovní krize – vše, co máme,
je vědomí Krišny uvnitř! Proto musíte přijmout závazky uvnitř. Vnitřně musíme
říct: „Ano, Krišno, dám Tě na první
místo. Dám Tě před svoje smysly. Dám Tě před svou mysl. Ano, cokoli řekneš.“
ŠB 8.20.12, září 2013, Kapské Město, JAR
Přepis v angličtině naleznete zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat