Déšť milosti

Tak či tak se musíme spojit s Krišnou, což změní vše. Měli jsme jeden kírtan na Ratha Yatře v Newcastlu v Jižní Africe a pršeli "kočky a psi", jak se říká v angličtině. A když prší kočky a psi, chápete, že to není jen tak trošku. Lilo jako z konve! Nevyčasilo se a Ratha Yatra byla o hodinu odložena, jenže nebyla žádná naděje na změnu - prostě lilo a lilo, takže jme museli jít v dešti.

A tak jsme šli. Měl jsem zahajovací řeč z vozu a pamatuji si, že jsem řekl: "Však víte, déšť milosti je lepší než déšť vody." (smích) Snažil jsem se být pozitivní; říct něco optimistického, a dostat tak všechny do pozitivní nálady.

No, byli jsme prostě venku a tolik pršelo, že kolem plavaly ryby! (smích) A v jednu chvíli jsme začali tančit! K čertu s tím vším a prostě jsme začali tančit a byla to jedna z nejextatičtějších Ratha Yater, jaké jsme kdy měli. Jen jsme tančili jako blázni, protože to bylo bláznivé, takže jsme byli úplně blázniví. Tančili jsme jako blázni v dešti. Nikdy jsme netančili takhle bláznivě, ale tenhle déšť nás tak nějak pobláznil. Všichni začali vyvádět a stalo se z toho opravdu něco výjimečného. Tak co můžeme říct, byla to výjimečná příležitost!

Takže když člověk vezme všechno jako speciální příležitost, jak sloužit Krišnovi výjimečným způsobem, pak se může povznést nad pocit odříkání v životě. Jinak nás bude materiální odříkání vždycky pronásledovat a zatěžovat naši mysl.

Šrímad Bhágavatam 6.4.49-50, 29. dubna 2014, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.