Kadamba Kánana Svámí, 19 ledna 2014 Durban, lekce Čandan Játra
Pán Nitjánanda chodil do každého domu a dal nám pokyn, abychom
chodili od domu k domu a rozdávali Krišna vědomí. Můžeme vidět, jak jsou
áčárjové napojeni k naplnění těch hlavních tužeb Nejvyššího pána. Aa ti, kteří
jsou uvnitř struktury, dokonce i když sami nejsou úplně čistí a mají sami
nějaké vlastnosti, které nemáte rádi, nebo kterým nevěříte. Pokud byste se
zeptali mě, zda věřím každému vedoucímu v ISKCONu, odpověděl bych vám upřímně,
že ne. Upřímně všem nevěřím. Ale jestli věřím, že každý vedoucí je dobře napojen
na Prabhupádovy pokyny uvnitř struktury hnutí? Ano. Tomu věřím. A proto s nimi
mohu spolupracovat, i když někdy může něco chybět v osobním pokroku. A tak
se napojujeme na strukturu. Protože tato struktura je oddaná naplnění hlavních
tužeb áčárjů a Krišny.
Pak budeme oproštěni od osobních motivací. Musí to přijít z oběti
v oddané službě. Nemůže to přijít z ničeho jiného. Opravdu. Musíme
dát své vlastní plány stranou a dělat něco. A časem musíme vzít dobrovolně vzít
odpovědnost za Prabhupádovo hnutí. A staneme se velice flexibilními a řekneme
ANO na cokoliv si budou Vaišnavové přát.
V roce 1986 ke mně přišel Lokannátha Maharáj a zeptal
se mě, zda se mohu postarat o Padajátru. Padajátra znamená divoký slon, velbloud
co kouše lidi, celá karavana traktorů a výstav a 150 až 200 vesničanů, víte. A
on mě požádal, abych se o ně postaral. A já jsem řekl: Maharáji, já jsem tak
moc zaneprázdněný. Stavěl jsem samádhi a měl na starosti všechny stavby v Majápuru.
Řekl jsem mu, Maharáji já jsem v jednom kole, nemá žádný čas na nic.
Maharáji prosím, prosím, požádej někoho jiného. A on řekl. „Když v mé vesnici
chceš něco udělat, tak nikdy nejdeš za někým, kdo nemá spoustu práce. Protože
když jdeš za někým, kdo není zaneprázdněný, tak ten je líný a tak nic neudělá. A
když jdeš za někým kdo je zaměstnaný, tak ten nemusí mít čas, ale protože je
přirozeně aktivní, udělá alespoň něco.“ Tak jak jsem jen mohl odpovědět ne?
A tento rok za mnou přišel a v nemožný termín, kdy mám
opravdu v Majápuru nabito chtěl, abych byl Noida – na otevření nového
chámu, v Dillí Noida. A já mu řekl, Maharáji, jak bych jen mohl jet? A on mi
řekl celý ten příběh znovu. (
smích)
Bože! Takže jedu 12. února do Dillí Noida na otevření nového chrámu v Dillí. (
potlesk) Nechce se mi tam ve skutečnosti
jet. On to ví. Ale pojedu tam, protože si to Lokannáth Maharáj přeje. Co můžeme
dělat. Nechme Vaišnavy kontrolovat náš život. Nebuďme skrblíci. Nemysleme jen
na sebe a svoje malé touhy a o tom co je důležité pro mě. A tak si rád zaplatím
svoji jízdenku a pojedu do Noida, protože Lokannáth maharáj se na mě bude
usmívat. A s tímto úsměvem možná konečně získám v srdci nějakou
nesobeckost. Konečně se zbavím svých osobních motivací, když se na mě
Vaišnavové usmějí.
Žádné komentáře:
Okomentovat