Zaručená cesta

Když přijímáme zasvěcení, jsou předávána tak mocná požehnání, že je naše cesta zpátky do duchovního světa prakticky jistá. Prostě děláme to nejlepší, co můžeme, ať už je to cokoli, tak dobře jak jen můžeme. Následujeme to v našem životě a potom to dozajista skončí úspěchem. Je to proto velice radostná událost. Je to také vážná záležitost. Jedna otázka, na kterou se můžeme zeptat, je, jak člověk může přijmout sliby na celý svůj život? Jak můžeme vědět, co bude za deset let? Může to být velmi odlišné. Jak můžeme skutečně dát slib na celý život? Slibujeme na celý život a modlíme se ke Krišnovi, aby nám tak či onak pomohl rozvinout lásku k Němu. Modlíme se ke všem vaišnavůn, aby to umožnili. Jen tehdyse to může stát. Ačkoli slibujeme na celý život, je to jako když šplháme na horu a chceme se dostat na vrchol. Máme představu o cestě, kterou se vydáme, ale zatímco šplháme, soustředíme se na to, co je před námi. Takto se soustředíme na současnost, ačkoli se snažíme vydržet po celý život. Děláme to tak, že náš duchovní život učiníme úspěšným dnes. Dnes investujeme do našeho duchovního života a děláme tu nejlepší oběť pro Krišnu. A takto si uděláme plán na zpívání šestnácti kol a jdeme kupředu. 

Zasvěcení je počátek dlouhé cesty směrem k duchovnímu světu. Ale je možné ji zakončit úspěchem v tomto životě. To je naše touha. Naší touhou je tak či onak naplnit tuto touhu v tomto životě, ne díky naší dokonalé sádhaně, ne že budeme nejlepší oddaní, pravděpodobně nebudeme. Jak čas plyne, uvědomujeme si, že jsme možná jen průměrní, přinejlepším. Ale časem si uvědomíme, že milost vaišnavů je velice mocná, tak se té milosti držíme. Tato milost nás přivede domů.

 

(Kadamba Kanana Swami, 1 August 2020, Radhadesh, Belgium, Initiation Ceremony Lecture)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

 

Dobrodinec všech

Kálija začal být unaven z toho, jak byl kopán. Krišna nejen že velmi elegantně tančil na kápích Káliji, ale také Káliju kopal do hlavy a kopal velice silně. Během toho tance se Krišna sklonil a pozval gópí, "Prosím pojďte a tančete se mnou," a tak měli na kápích Káliji celý tanec rása! Krišna nakonec řekl, "Můj milý Kálijo, nemůžeš zůstat zde v Jamuně, protože tvůj jed zabil všechny mé přátele a všechna telátka a to opravdu ve Vrindávanu nemůžeme mít, takže budeš muset jít zpátky do svého království. Ale nedělej si starosti. Nyní jsou na tvé hlavně otisky mých nohou, a proto se tě Garuda ani nedotkne." Tak se tedy Kálija vrátil na Ramanaku.   

Když se podíváme na tuto zábavu, můžeme vidět mnoho aspektů. Jedním aspektem je to, jak je Krišna laskavý. Krišna není jenom osoba, která má přátele a nepřátele, ale spíše je dobrodincem všech. Krišna žehná dokonce i těm, kdo jsou k Němu nepřátelští. Konečně, Krišna je laskavý; byl laskavý k Pútaně a byl laskavý ke Kálijovi. Krišna je milostivý a Jeho milost získávají dokonce i démonské osoby. Co teprve říct o Jeho oddaných. V této zábavě můžeme oceňovat Krišnovu milostivou povahu a způsob, kterým Krišna s každým jedná - s úctou. Dokonce i s nízkým, jedovatým, závistivým stvořením, Krišna byl přesto uctivý. Díky Krišnovým kopancům i společnosti byl Kálija očištěn a stal se oddaným.

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2018, Kálija-ghát, Indie)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Krišna si stále užívá

Krišna je nejvyšší poživatel. Neexistuje chvilka, kdy by si neužíval. Nikdy netrpí - to je Jeho věčná činnost. To je také činnost Jeho věčných společníků. Teď to v dnešní době vypadá úplně nepředstavitelně - neustále si užívat. To je neuvěřitelná myšlenka - jak si můžete stále jen užívat? Mohli bychom si myslet, že mezi tím budou přestávky, ale ne pro Krišnu. Krišna si užívá i během těch přestávek! To je povaha duchovního světa - vše je plné požitku. Vše je extatické, mimo naši představivost! Kdykoli něco zažíváme, ten zážitek se stále expanduje, více a více. Tímto způsobem se živá bytost stává úplně přemoženou, přemoženou transcendentální láskou a přemoženou připoutaností ke Krišnovi. Stejně jako Šríla Prabhupáda říkal, že jeho role je zvětšit naši připoutanost ke Krišnovi, tak Krišna zvětšuje naši připoutanost k Němu. 

 

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2019, Šrí Šrí Rádha Madan-Mohan mandir)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Moje mysl je Vrindávan

Džíva Gósvámí ve své Bhakti Sandarbhě říká, že Vrndávan je stav vědomí. Šríla Bhaktisiddhánta jednou řekl, že existuje důvěrné spojení mezi náma (svatým jménem) a dháma (svatým dhámem). Řekl, že pouze ve dhámu se náma plně projeví. Samozřejmě, tam kde je náma, tam se projeví dháma, ale dháma znamená "stav vrindávanského vědomí". Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl, “Má mysl je jako Vrndávan.” Řekl, že pro většinu lidí jsou mysl a srdce totéž; cokoli si přejí, tam bude jejich mysl. Šrí Čaitanja Maháprabhu mluvil v náladě Šrímatí Rádharání ke Krišnovi a řekl, "Ale v mém případě je má mysl Vrindávan a protože ty máš Vrindávan rád, umísti prosím do mé mysli své stopy." Vrindávan je místem, které je na sto procent zaslíbeno potěšení Krišny. Vše ve Vrindávanu je jednoduše zařízeno pro potěšení Krišny. Proto se díky zpívání naše mysl postupně očistí a postupně golokera prema-dhana, veškeré bohatství Gólóky se postupně projeví v naší mysli. A stanou se z nás chodící dhámy; kdekoli budeme, tam bude Vrindávan, a můžeme místa měnit ve Vrindávan stejně jako to dělal Šríla Prabhupáda.

 

Kadamba Kánana Svámí

Odkaz na zdroj v angličtině najdete zde.

Pokora a upřímnost

Je těžké dosáhnout lásky ke Krišnovi, s tím máme všichni zkušenost. Milujeme jen do určité míry. Když jsem se zeptal, "Máte chuť do zpívání Hare Krišna?" někdo by mohl říct, "No, já nevím." Ale kdybych řekl, "Od zítřka už nesmíte zpívat Hare Krišna," všichni byste to pravidlo porušili! Vzbouřili bychom se a stejně bychom zpívali, protože už není možné to ignorovat. Nedokážeme strávit den bez zpívání Hare Krišna. Naše připoutanost ke zpívání se ve skutečnosti rozvinula více, než si uvědomujeme. Když meditujeme o Krišnových vznešených zábavách, měli bychom mít na mysli, že k těmto zábavám musíme přistupovat upřímně. Musíme být upřímní ohledně naší vlastní pozice. Jakmile si začneme představovat, že jsme na vyšší úrovni, než na které jsme ve skutečnosti, pak nemůžeme ke Krišnových zábavám přistoupit a pak je činíme lacinými.  

Jednou z vlastností vaišnavy je pokora. Pokora a upřímnost jdou ruku v ruce, protože když jste upřímní, uvědomíte si, "Myslím, že nejsem Bůh. Myslím, že nejsem Všemocný." Dalším stadiem je, "Možná nejsem dokonalý. Možná mám nějaké chyby a měl bych si je sepsat." O tři dny později máte v ruce křeč z toho, jak stále píšete ten seznam. Když si začneme psát seznam všech svých chyb, nemá konce. Proto nám upřímnost pomáhá uvědomit si naše nedostatky. To je pokora. Proto jsou pokora a upřímnost celkem synonyma.

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2018, Mukharai)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Nálada služebníka

Budeme trochu mluvit o ašta-sakhí. Jeden z bodů, které jsme chtěl zdůraznit, je, že jejich pozornost není zaměřena na Krišnu. Je zaměřena na Šrímatí Rádharání. Jejich snahou je spojit a sloužit Rádharání a Krišnovi, ale především asistovat ŠRímatí Rádharání jakýmkoli možným způsobem, a jim zase pomáhají manjarí. Vedoucí ašta-sakhí je Lalita a asistentkou Lality je Rúpa-mandžarí, což není nikdo jiný než Rúpa Gosvámí. Raghunát dás Gosvámí vysvětluje, že toto je zvláště esencí hnutí Pána Čaitanji: asistovat větším oddaným. Nemyslíme si, "Budu sloužit Krišnovi přímo." Kdo jsme my, abychom sloužili Krišnovi přímo? My budeme pomáhat Šrímatí Rádharání. Sudéví je také v této náladě asistovaání Šrímatí Rádharání a tato nálada je něčím velmi specifickým pro její skupinu gópí, které ji následují. Existují i jiné skupiny, o kterých jsme už mluvili, které soutěží se skupinou Šrímatí Rádharání, ale tato skupina Ji chce potěšit. My jako součást hnutí Pána Čaitanjipatříme k této skupině. Vždy bychom měli být v náladě asistování někomu jinému, asistování staršímu vaišnavovi. Proto je naše totožnost být služebníkem.

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama, Kámjavan, výňatek)

Odkaz na celý text v angličtině je zde.

Pán Čaitanja ve Vrindávanu

Pán Čaitanja tančil před Božstvem Haridéva v nějvětší extázi a všichni byli ohromeni. Toto místo teď samozřejmě vypadá hodně jinak. Kdysi to byl starobylý chrám s Božstvem Haridéva, Nejvyšší Osobností Božství. Pán Čaitanja přišel do Vrindávanu a jeho vnímání bylo jiné než naše. On přicházel domů. Když byl Pán Čaitanja v hmotném světě, přirozeně vnitřně přebýval ve Vrindávanu, ale když přišel do svatého dhámu, Jeho extáze se mnohokrát zvětšily. Někdy byly úplně mimo kontrolu. Když Pán Čaitanja přišel do Vrindávanu, objal každý strom jako starého přítele. Když uviděl Jamunu, prostě do ní skočil a neviděl žádný důvod, proč by měl vyjít ven. Proč by měl? To byla dokonalost života. Prostě zůstal pod vodou a jeho služebník Ho musel vytáhnout.

Když pluli přes Jamunu, loď se nebezpečně nakláněla, protože Pán Čaitanja na ní tančil. Tehdy byla Jamuna mnohem větší než dnes, protože tam nebyla žádná přehrada. Tehdy tekla voda volně, takže Jamuna byla velká řeka, po které pluly lodě. Přeplout řeku byl pořádný výlet a Šrí Čaitanja prostě nemohl udržet svou extázi. Z toho důvodu se Jeho služebník nakonec rozhodl: „Tak dobře, pojďme Ho odvést z Vrindávanu, protože Jeho extáze je mimo kontrolu a něco se vymkne z ruky. Něco se pokazí!"

V Harideva Mandiru místní lidé nikdy neviděli nikoho jako On. Nikdy neviděli nikoho, kdo by projevoval takovou extázi lásky k Bohu. Šrí Čaitanja Maháprabhu se toulal po svatém dhámu Vrindávanu a my následujeme v Jeho šlépějích. Nezažíváme stejnou extázi, ale následujeme v Jeho stopách a vzpomínáme na Jeho postoj k Vrindávanu.

 

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2018, Manasí Ganga a Haridév mandir)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.