Je těžké dosáhnout lásky ke Krišnovi, s tím máme všichni zkušenost. Milujeme jen do určité míry. Když jsem se zeptal,
"Máte chuť do zpívání Hare Krišna?" někdo by mohl říct,
"No, já nevím." Ale kdybych řekl,
"Od zítřka už nesmíte zpívat Hare Krišna," všichni byste to pravidlo porušili! Vzbouřili bychom se a stejně bychom zpívali, protože už není možné to ignorovat. Nedokážeme strávit den bez zpívání Hare Krišna. Naše připoutanost ke zpívání se ve skutečnosti rozvinula více, než si uvědomujeme. Když meditujeme o Krišnových vznešených zábavách, měli bychom mít na mysli, že k těmto zábavám musíme přistupovat upřímně. Musíme být upřímní ohledně naší vlastní pozice. Jakmile si začneme představovat, že jsme na vyšší úrovni, než na které jsme ve skutečnosti, pak nemůžeme ke Krišnových zábavám přistoupit a pak je činíme lacinými.
Jednou z vlastností vaišnavy je pokora. Pokora a upřímnost jdou ruku v ruce, protože když jste upřímní, uvědomíte si, "Myslím, že nejsem Bůh. Myslím, že nejsem Všemocný." Dalším stadiem je, "Možná nejsem dokonalý. Možná mám nějaké chyby a měl bych si je sepsat." O tři dny později máte v ruce křeč z toho, jak stále píšete ten seznam. Když si začneme psát seznam všech svých chyb, nemá konce. Proto nám upřímnost pomáhá uvědomit si naše nedostatky. To je pokora. Proto jsou pokora a upřímnost celkem synonyma.
(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2018, Mukharai)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat