Dhruva Maharádž

Měli bychom také pochopit, že strávíme v oddané službě celý život nebo možná víc než jeden život. V této oddané službě máme těžkosti. Z těchto těžkostí se snažíme získat prospěch, sukrti, který jde na náš věčný duchovní účet. Co můžeme ukázat na konci našeho života? Jenom zůstatek na našem duchovním účtu. Přijdeme k branám duchovního světa a řekneme, "Podívejte se na to!" A oni odpoví, "To není dost. To nestačí." Ale my potom řekneme, "Mám něco jiného. Mám požehnání svého duchovního učitele," to je mnohem větší bohatství. Veškeré bohatství, které můžeme shromáždit za celý život služby je nevýznamné v porovnání s požehnáním duchovního mistra. Tím hlavním faktorem je požehnání, a ne jen od našeho duchovního učitele, ale od celé sampradáji. Měli bychom přistupovat skrze posloupnost a skrze vaišnavy a tak se musíme zjemnit. V jednom bodě musíme přiznat, že všichni vaišnavové se stanou dobrými, až na jednoho - na nás.

Zde na Dhruva-tile je naší meditací snažit se dojít na tu transcendentální úroveň, kdy budeme jednoduše služebníkem a budeme oceňovat a oslavovat všechny vaišnavy. Tímto způsobem půjdeme cestou, jakou šel Dhruva Maharádž, a budeme věrně následovat proces. V tomto věku Kali je každý extrémně nezávislý a nikdo se nechce zařadit. My všichni máme duchovního učitele, ale plně přijmout jeho ducha je extrémně složité. V tomto věku je těžké mít takovou pokoru. U Šríly Prabhupády tuto neuvěřitelnou pokoru vidíme, kdy do popředí nedává sebe, ale svého duchovního učitele. Takže když se díváme na Dhruvu Maharádže a vidíme jeho nedostatek odevzdání, vidíme i náš nedostatek. Modlíme se, abychom mohli z celého srdce přijmout touhy našeho duchovního mistra, nejen navenek, ale celým srdcem, a učinit z přání našeho duchovního učitele naše vlastní.  

(Kadamba Kánana Svámí, Madhuvan, Dhruva-tila 2017 a 2018)

 

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.