Pán Rámačandra byl první božstvo, které jsem kdy viděl

Když jsem jel poprvé do Indie, Pán Rámačandra byl první božstvo, které jsem kdy viděl, protože první chrám, do kterého jsem šel, byl Pána Rámačandry, a to byl můj chrám. Byl to malý kruhový chrám, který později zrenovovali a udělali z něj chrám velký a mramorový. Ó, chybí mi ten můj malý kruhový chrám, bylo to tak pěkné. Božstva byla opravdu blízko, ale nyní jsou vysoko a daleko...

Když jsem jel potom do Benaresu, pochytil jsem v chrámu mantru "Šrí Rám džaj Rám". Hrálo to tam dvacet čtyři hodin denně a po chvíli se vám to dostane do hlavy. Když jsem pak byl zpátky v Evropě, tahle mantra stále hrála v mé hlavě: "Šrí Rám džaj Rám, džaj džaj Rám; Šrí Rám džaj Rám, džaj džaj Rám; Šrí Rám džaj Rám, džaj džaj Rám!"

Když potom mé matce zbývalo jen pár dnů, nevěděl jsem, co dělat! Co uděláš? Umírala na rakovinu. Byl jsem s ní sám v jejím pokoji a říkal jsem si: "Co uděláš! Musím udělat něco posvátného... Zpívat tu svatou chrámovou píseň - Šrí Rám džaj Rám, džaj džaj Rám!" A tak jsem jí to zpíval a ona opustila tento svět.

Takže jsem dostal milost Pána Rámačandry, i když jsem byl zahalený nevědomostí, a tak nějak jsem byl schopen požehnat svou matku svatým jménem! Jsem tedy vděčný a zadlužený Pánu Rámačandrovi. Jak bych kdy mohl zapomenout Jeho jméno? Zpíval jsem jméno Pána Rámy denně čtyři hodiny, než jsem začal zpívat Hare Krišna. "Šrí Rám džaj Rám, džaj džaj Rám; Šrí Rám džaj Rám, džaj džaj Rám!"

V tento den byla má přitažlivost k Pánu Rámačandrovi znovu probuzena. Jenže konec Rámajány je prostě příliš, prostě moc (Pán Rámačandra vyhání Síta déví)! Ne, já budu Krišna bhakta! Budu uctívat Pána Krišnu. Ano, kecit kevalaya bhaktya vasudeva-parayanah (ŠB 6.1.15), Vasudeva Krišna, původní Nejvyšší Osobnost Božství, který říká, že Jeho oddaný nebude nikdy zničen - na me bhaktah pranasyati (BG 9.31). Nakonec je plná milost Pána projevena v Krišnovi, což přesahuje dharmu a vystupuje na úroveň lásky. Když láska transcenduje dharmu, to je to, co vidíme v Krišnovi. Proto sloužíme Krišnovi jakožto svému isthadévovi, svému uctívanému Božstvu!

Přednáška na Ráma Navamí, 28. března 2015, Lenasie, JAR

Původní text v angličtině zde.

Svaté jméno

Ne každý den byl během těch let, co zpívám, optimální. Zpíval jsem, když jsem byl unavený, když jsem byl nemocný a zraněný, zpíval jsem v autech, letadlech a na lodích. Jednou jsem také zpíval na koňské dostihové dráze. Kvalita mých kol se měnila podle mé fyzické kondice, vnějších okolností a stavu mého vědomí. Svaté jméno však zůstalo jako nedílná součást mého života. Svaté jméno je jako přítel - je vždy tady, uklidňuje mou mysl, vytváří stabilitu v turbulencích života v hmotném světě, udržuje mě nezaujatého co se týká probíhajících  afér tím, že mi dává vzpomenout si na věčný pohled a perspektivu, na kterých skutečně záleží v mé službě Krišnovi...

Rozmluvy o džapě, 15. července 2009

Původní text v angličtině zde.

Rozdávání milodarů

Rozdávání milodarů oddaným je důležité proto, že tím, že to budeme dělat, můžeme nějakým způsobem překonat naši hluboce zakořeněnou hmotnou připoutanost. Musíme se naučit spíše dávat než brát, jako to dělal Jayananda.

Jayananda byl Prabhupádovým oblíbeným žákem, který udělal spoustu úžasných věcí. Připojil se v San Franciscu, byl o deset let starší než všichni ostatní a měl i zaměstnání - dělal řidiče taxi a vydělával pěkné peníze. A tak Jayananda nakupoval oddaným oblečení a cokoliv, co potřebovali.

Pro sebe si ale nic nekoupil. Pro sebe neutrácel vůbec nic, a když bylo třeba, koupil si nějaké obnošené oblečení za jeden dolar z Armády spásy, nebo obdobného obchodu, protože žádné peníze nechtěl utrácet pro sebe. 

Jednou mu oddaní řekli: "Musíš si už na sebe koupit nějaké slušné oblečení! Nesmíš už nosit tyhle kalhoty za jeden dolar!" A poslali ho do obchodu. On si tam tak oblékl nějaké kalhoty, ale pak viděl jejich cenu a přemýšlel: "Bože, jak bych mohl utratit tolik peněz pro sebe?" A tak si jen přes ty nové oblékl své staré kalhoty a pokusil se z obchodu odejít, ale byl chycen.

A o pár týdnů později stanul před soudem, kde vysvětloval celý příběh soudci - je mnichem, odevzdal tomu celý svůj život a byl dotlačen k tomu, aby si šel koupit nové kalhoty. Nedokázal však utratit tolik peněz pro sebe...

A tím způsobem, kterým to vysvětlil a který byl tak upřímný, přesvědčil bezpečnostního pracovníka obchodu, který ho chytil a byl u soudu také jako svědek, aby řekl: "Vaše výsosti, Já ty kalhoty sám zaplatím!" A takhle tedy Jayananda nebyl odsouzen. Jayananda byl takový oddaný, který se úplně rozdal ostatním.

Rozdávaní milodarů znamená skutečné rozdávání sebe samotného ostatním. Rozdávání věcí, plodů svého jednání jako milodarů je jedna věc, ale ještě větší dar je rozdat sebe samotného, odevzdat svůj život pro dobro ostatních a nebýt zaujat jen tím, co bude moje. "Pokud se stanu služebníkem všech ostatních, pak nezbude žádný čas pro to, abych se věnoval svým vlastním věcem!" Nejvyšším a největším činem je dát ostatním sebe samotného...

Kadamba Kánana svámí, 13. Března 2007, Přednáška na nektar pokynů

Původní článek z kksblog.com přeložil Madhu pandit dás

Následovat ve stopách...

Prostřednictvím svatých osob získáváme i my sami odvahu a odhodlání. Sami toho nedosáhneme. Proto v duchovním životě člověk sám moc daleko nedojde. Musí následovat ve stopách Mahájanů, velkých duší...

Přednáška, 20. září 2009, Pretoria, JAR

Původní text v angličtině zde.

Extatické a blažené odevzdání

Nemůžeme pouze oznámit: "Odevzdal jsem se!" Kdepak, musíme se odevzdávat znovu a znovu, je to pokračující proces. Musíme věčně získávat přízeň Krišny. Tak tomu říkám něco!

Musíme dostat náš duchovní život na úroveň bez kompromisů. Což znamená, že pro Krišnu není dobrého nic jiného, než to úplně nejlepší. Žádná poloviční práce, napůl standardy. Nic takového, vše v úplnosti a až do posledního konce, a potom nám Krišna samozřejmě také vyjde vstříc.
Pokud půjdeme ke Krišnovi jen napůl, On půjde naším směrem stejně tak, a Bůh je opravdu daleko. Ale jestliže k Němu přijdeme blízko, On k nám přijde také blízko, a pak se vyvine velice hluboký důvěrný vztah mezi Pánem a Jeho oddaným. To je možné, a to je také skutečný duchovní život. Takto se stanete obyvateli Vaikunthy. Pokud však děláme jen poloviční práci, pak pro nás Krišna zůstane jen jakousi pohádkovou postavou - taková namodralá, načernalá postava s flétnou v nebeském lese s úžasnými přáteli a zábavami, ALE... co to má společného se skutečným životem...


Nicméně ten, kdo plně odevzdá svůj život Krišnovi, začne vnímat duchovní úroveň víc a víc. Začne vnímat přímo Krišnu, čímž se stává jeho život veselým, namísto utrpení a boje. Bude extatickým, blaženým. A to je to, čím by měl duchovní život být.

Kadamba Kánana Svámí, 4. Ledna 2008, Stockholm, Švédsko

Původní článek v angličtině z kksblog.com přeložil Madhu Pandit

Štědrost vaišnavů

Je jedna věc, kterou bych chtěl zmínit o dobročinnosti - vaišnavská dobročinnost není pouze o rozdávání příspěvků tady a tam, protože když je vaišnava dobročinný, nerozdává jen něco ze svého vlastnictví, vaišnava rozdává sám sebe. Pokud dáváme sami sebe, je to ta největší dobročinnost.

Takto to funguje v oddané službě - vaišnavská štědrost překračuje logiku, jde za kalkulaci, překračuje limity a Krišna nějakým způsobem pomůže...

Samozřejme je zde ta věc jako přehnané úsilí. Přehnané úsilí nastává tehdy, pokud obětujeme naše základní duchovní činnosti jako je zpívání japy, vstávání brzy ráno nebo čtení. Pokud jsme tak moc vytíženi službou, že nemáme čas číst a zpívat, pak je čas říci: "Ne, Prabhu! Není to možné."

Musíme zpívat a číst. Pokud děláme tolik služby, že nemůžeme zpívat a nemůžeme číst, je to k ničemu. Na nic! Ubližujeme tím sami sobě. To je přehnané úsilí!

Jinak je vaišnavská štědrost překrásná věc. Vaišnava se přizpůsobuje, aby mohl potěšit jiného vaišnavu nebo někoho dalšího. A kázání je také založeno na principu štědrosti.

Když jsem úplně poprvé přišel na nedělní hostinu, to byly dny! Bylo tam 15 různých chodů a každý z nich byl neskutečně výborný. A bylo to celé zcela zdarma, což bylo naprosto úžasné. Úplně mě ohromilo to, že to vše rozdávají zdarma. Bylo výjimečné. A opravdu mi to imponovalo.

A je to právě jen tato štědrost, kterou si můžeme lidi získat. Je to jediný způsob. Krišna dokáže přitahovat kohokoliv, ale my musíme být nápomocní v tom, abychom někoho přitáhli k vědomí Krišny. Je to právě skrze tuto štědrost - pokud se budeme chovat nesobecky a štědře. Pak si to dobude a získá srdce lidí.

Kadamba Kánana Svámí, 2009, Melbourne, Austrálie

Původní článek v angličtině z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

Božský zásah

Jak můžeme čelit výzvám tohoto světa sami? Ten, kdo je s Krišnou, není nikdy sám. Když jsme ve vztahu s Krišnou, aktivně se snažíme Jej potěšit. Pak nejsme nikdy sami, protože Krišna naše jednání opětuje. Není to tak, že bychom v oddané službě tvrdě pracovali a snad za to někdy v budoucnu získali odměnu. Celý život musíme dřít dnem i nocí pro Krišnu, vstávat ráno v nemožný čas, žít velice odříkavým životním stylem, a pokud to děláte celé správně, pak na konci života získáte odměnu: "Vítejte, nyní se můžete vrátit zpět do duchovního světa!"

Ne! To není vědomí Krišny. Ve vědomí Krišny probíhá Krišnovo opětování nyní - odměnu získáváme teď a zároveň také na konci. Krišna nám opětuje nyní! Je s námi ve skutečnosti stále a zasahuje různými způsoby v našich životech. 

Také jste zažili, že Krišna naprosto jasně zasáhl - určitý Božský zásah? Myslím, že každému se to někdy stalo. Když otevřete knihu a je to právě na místě, které popisuje to, o čem jste hovořili před deseti minutami, přímo tam na těch stránkách... Takové věci se dějí.

Kadamba Kánana Svámí, 31. Srpna 2010, Záhřeb, Chorvatsko

Původní článek v angličtině z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás