Vážnost nevylučuje hravost

Je potřeba vyspělost, abychom se dostali až do bodu, kdy budeme velice vážní a řekneme: „Ne, už si nebudu více hrát s hmotnou energií. Nestojí to za to! Jednoduše budu velice vážný v tom, abych udělal duchovní pokrok.“

Je to tato vážnost, která se v nás musí vyvinout. Šríla Prabhupáda po zasvěcení, které poprvé dal... při tom zasvěcení si lidé nebyli příliš jisti, co slibují, protože Šríla Prabhupáda napsal sliby na kousek papíru až následující den: „Žádný hazard, žádný nedovolený sex, žádná intoxikace, žádné maso, ryby a vejce a žádný lehkovážný sport.“ Ano, být lehkovážný. Kdo není lehkovážný?

Nějací lidé se v malé skupině smějí: „Ó, podívejme se, co se tam děje? Jo, zjistěme to.“

Lehkovážná přirozenost je silná - stále si hrát, dělat si legraci a plýtvat časem. Ve skutečnosti je situace vážná, protože na konci je smrt, a to je nevyhnutelné, a když se to stane, každý je šokován. „Jak se to mohlo stát, ze všech lidí zrovna tahle osoba? Ne, nemohu tomu uvěřit!“

Stane se to každému, proč tomu nemůžeme uvěřit? To je, co řekl Judhištira. Judhištira poukázal na tento bod, že nejvíce ohromující věcí je, že každý vidí, že jeho příbuzní zemřeli, a tolik jiných lidí také zemřelo, ale přitom nezaznamená, že jemu se to stane také!

Proto je situace vážná, protože je zde ta příležitost. A přesto vidíme, že Šríla Prabhupáda, který vzal vědomí Krišny úplně vážně, také žertoval a byl hravý. Takže vážnost nevylučuje hravost.

Kadamba Kánana Svámí, Šrímad Bhágavatam 4.28.55

Původní text v angličtině zde.