Jak jde život, tak někdy při interakci se světem z povinnosti musíme přizpůsobit svůj oděv a nemůžeme mluvit o Krišnovi. To je v pořádku, ale musíme chápat, že když jsme to nuceni dělat, jsme pod ochranou Čaitanyi Maháprabhua. Nebezpečné však je, že si na to můžeme zvyknout a pak si můžeme říkat: "Proč se s tím vůbec obtěžovat," a pak si dhótí nebo sárí na sebe vezmeme jen zřídka, jen o Janmáštamí, nebo při nějaké příležitosti jednou ročně. Pokud jsme transcendentální, tak je to fajn, ale jsme transcendentální? Kdo je ve skutečnosti transcendentální?
Občas, když jsem v chrámu, tak si říkám, jak je úžasné být v chrámu. Chrám je tak transcendentální místo, kde je transcendentální všechno a každý, KROMĚ MĚ! Ano, tak se někdy opravdu cítím, nevím, jestli vy také?
Takže pokud se takhle občas cítíte, tak si můžete myslet, že je lepší prostě přijmout útočiště u vnějších věcí, ale pokud to děláme, tak hodně riskujeme. Je to nebezpečné, a pokud to v tomto životě prošvihnete, tak kdo ví, kolik zrození budete muset zůstat v hmotném světě. No, pokud tu chcete zůstat, tak zůstaňte, ale já v tomto hmotném světě nezůstanu!
(Kadamba Kánana Svámí, 13. května 2012, Sydney, Austrálie, Šrímad Bhágavatam 5.11.14)
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat